Dokázali jsme, že i mladý tým může bojovat o nejvyšší příčky

Mohl to být hattrick, ale nakonec volejbalistky KP Brno v únorovém finále Českého poháru obsadily stříbrnou příčku. Po dvou titulech, které loni a předloni putovaly do Brna, trofej tentokrát zamíří do Liberce. V roli kapitánky KP Brno se na pohárovém jevišti poprvé uvedla Kateřina Pelikánová. Z prohry ve finále ale nesmutní. „Celý týden jsme se soustředili hlavně na semifinále, poslední zápas už jsme si šli užít. Máme hodně mladý tým, leckdo nám nevěřil, ale dokázali jsme, že i tak můžeme bojovat o nejvyšší příčky,“ říká kapitánka.

Ve finále Českého poháru s Libercem byl první set vyrovnaný, skončil pro vás těsně 23:25. Pak už byl zápas v rukou soupeřek. Čím to?

Věděli jsme, že to nebude snadný zápas, chtěli jsme na ně tlačit od začátku. Ale bohužel Liberec potom naopak zatlačil na nás. My už jsme tolik nezvládali naše činnosti, což byl asi důvod, proč potom Liberec začal vyhrávat a už si to nenechal vzít.

Co byl ten zlomový moment?

Možná právě koncovka prvního setu, že jsme ji nezvládli. Kdybychom první set vyhráli, možná bylo všechno jinak. Ale na kdyby se nehraje.

Dukla Liberec je sice v extraligové tabulce třetí a Královo Pole šesté, ale pro Severočešky jde o první trofej z Českého poháru, kdežto Brno obhajovalo dva tituly za sebou. Věřili jste si na soupeřky?

My jsme všechno vsadili na zápas s Olympem (Praha – pozn. red.) v semifinále, na který jsme se opravdu připravovali celý týden. Věděli jsme, že když porazíme Olymp, je placka jistá. Po odchodech po loňské sezoně máme hodně mladý tým, spousta lidí asi ani nevěřila, že bychom nějakou medaili tuhle sezonu mohli uhrát. A pak už jsme si šli finále užít, že můžeme jenom překvapit, protože Liberec je tuhle sezonu opravdu kvalitním družstvem.

Podle vašeho trenéra je stříbro velmi cenné, jste s ním spokojené i vy, hráčky?

Za mě určitě. Pro spoustu mladých holek je to první seniorská medaile a pro mě v této pozici také, takže já jsem s tou medailí určitě hodně spokojená. Dokázali jsme, že i takhle mladý tým může bojovat o nejvyšší příčky.

Myslíte, že vám stříbro pomůže v dalších zápasech v extralize?

Určitě by mohlo, hlavně v hlavách. Dodalo nám to trošku sebevědomí. Víme, že třetí kolo ještě zdaleka nekončí, a snažíme se, abychom měli nejlepší pozici do play off.

Po loňském mistrovském titulu odešla kapitánka Daniela Digrinová. Znamenal její odchod velký zásah do vaší hry?

Dáda byla skvělou kapitánkou a určitě tým vždycky povzbuzovala a vedla. Ale odešlo víc holek, Ela Koulisiani, Magda Bukovská, zahraniční hráčky. Ale některé hráčky, které tu byly loni, zůstaly a myslím, že kádr není špatný, že s ním budeme získávat zkušenosti.

Co potřebujete, abyste zase soutěži dominovali?

Možná více stabilizovat naše výkony. Umíme zahrát skvělé zápasy a pak nám jeden úplně nevyjde. Takže to stabilizovat a asi si víc věřit.

Nyní jste kapitánkou A týmu, co je na této roli nejtěžší?

Zvládat to všechno dohromady se školou. Navíc nejsem zrovna vůdčí typ, který by vyloženě burcoval lidi kolem sebe, takže je to pro mě velká škola. V tom, jak se chovat, jak tým vést. Pomáhají mi starší holky, takže na to nejsem sama. Nevnímám to tak, že jsem kapitánka jenom já. Spíš to bereme tak, že to je týmová funkce a kapitánka k tomu má nějaké povinnosti navíc.

Volejbal hrajete 10 let a máte za sebou mnoho úspěchů v mládežnických kategoriích i v A týmu. Stále jste věrná jednomu klubu, KP Brno. Co by musel splňovat jiný klub, abyste jeho nabídku vzala v potaz?

O tom jsem neuvažovala. Zatím to mám dané tak, že dokud zůstávám v české extralize, tak jsem v Brně.

A kdybyste mohla hrát v zahraničí, kam by vás to táhlo?

Určitě bych do zahraničí chtěla, sen je Itálie, ale to je fakt špička ze všech lig. Takže se uvidí.

Zahrála jste si i s reprezentací v evropské lize a na mistrovství Evropy. Co vám tato zkušenost dala?

Hlavně mi ukázala, až na jaké úrovni se volejbal dá hrát. Hrát proti mým vzorům byl skvělý zážitek, vidět je naživo je určitě něco jiného než na videu. Snažila jsem se z toho brát všechno, co jsem mohla. Poštěstilo se mi získat takové zkušenosti v mladém věku, je to skvělé a doufám, že to mé hře pomohlo.

Odkoukala jste od nich něco, co byste mohla využít?

Určitě jejich projev, tu profesionalitu, jak se chovají na hřišti, jak dokážou vést tým.

Zanedlouho maturujete a čekají vás přijímačky na vysokou školu. Chcete se sportem spojit i svůj profesní život nebo půjdete jinou cestou?

Podávám přihlášku na sportovní fakultu na Masarykovu univerzitu a doufám, že se dostanu. Je mnohem příjemnější, když je škola se sportem spojená, vycházejí mnohem víc vstříc, než kdybych chodila třeba na práva. Volejbal pro mě byl a vždycky bude velkou součástí života a rozhodně s ním teď nechci skončit, takže se tomu snažím přizpůsobit všechno.

Žijete a studujete v Brně. Co na tomto městě máte nejradši?

Mám Brno ráda, přece jen je to velké město, ale zase ne až tak velké. Máme tady všechno: přírodu, krásné centrum… Zdejší styl života mi sedí.

Co by podle vás volejbal jako sport potřeboval?

Možná ho ještě víc ukázat lidem, přece jen volejbal není tak populární sport. Možná je teď známější, spíš tedy ten mužský, i když ženský volejbal mu začíná konkurovat. Asi bychom tedy potřebovali, aby volejbal lidi víc viděli a lákal je.

V čem je brněnský volejbal v České republice napřed?

Myslím, že základnou. Zrovna Kápéčko má už od přípravek spoustu týmů a buduje si akademii. Myslím si, že klub s velkou základnou má z čeho vybírat do extraligy.

Kdybyste měla svůj sport představit dětem, co byste jim řekla?

Řekla bych jim, jak ho vidím já, já ten sport miluju. Ale zmínila bych i to, že to není vždycky lehké, že má i stinné stránky. Ale určitě bych se volejbal snažila vychválit, protože pro mě je něco víc než jen koníček.

Zkoušela jste i jiné sporty?

Ano, dřív jsem plavala, ale asi mi víc přirostlo k srdci, že na to nejsem sama, že je tu tým a mám to s kým sdílet.