(zob) – Proč nad baltskými státy létají gripeny české armády? Který český státník podporoval Pobaltí na cestě k obnovení nezávislosti? Tohle a mnohem více se dozvíte na výstavě Česko-baltské století. Tu si prohlédnete na náměstí Svobody od 3. do 17. května.
Na dvanácti výstavních panelech se na náměstí Svobody dozvíte podrobnosti jak o jednotlivých státech Pobaltí, tak hlavně o spolupráci s národy, které v nich žijí. Poznáte hospodářské vztahy, kulturní vazby s krajanskými komunitami a cestovní ruch. Zajímavý je jistě i krátký lingvistický exkurz, ve kterém se dozvíte, kde se v litevštině a lotyštině vzaly háčky. Výstavu pořádají velvyslanectví Estonska, Litvy a Lotyšska v České republice.
Československo de iure uznalo vznik tzv. Baltských států v prosinci 1921. Od té doby se píše historie přátelské spolupráce mezi Litvou, Lotyšskem, Estonskem a Československem, později Českou republikou. Výstava obsáhne pohnuté dějiny uplynulého století v těchto státech, v mnohém podobné s našimi.
Stejně jako naše republika, tak i pobaltské státy se osamostatnily po 1. světové válce, ale po okupaci Německem za 2. světové války byly následně od roku 1944 okupovány Sovětským svazem. Stejně jako v Československu probíhaly i v Pobaltí na konci 80. let minulého století revoluce. Konkrétně nenásilné „zpívající revoluce“ – jedním z jejich počinů se stal lidský řetěz Baltská cesta, který byl dlouhý více než 600 km, zapojilo se do něj 1,5 milionu lidí a propojil hlavní města Vilnius, Rigu a Tallinn. V 90. letech se tak mohla obnovit a zintenzivnit spolupráce mezi našimi zeměmi – v ČR byla otevřena velvyslanectví a naopak. Přelomovým byl rok 2004 a společný vstup do Evropské unie, který pevné vazby s pobaltskými republikami posílil.
.jpeg/1c656781-b167-dcb9-1a1f-758a4bb59faa&w=280&h=140&op=thumbnail)
