„Tuhle věc děláme už čtyři roky a pořád se snažíme přesvědčit svět, že je to dobrý nápad. Přesto není jednoduché poeziomat někam umístit. Přitom je to způsob, jak poezii zprostředkovat tak, aby o ni lidé zaškobrtli, i když ji třeba právě nevyhledávají,“ vysvětlil Ondřej Kobza.
Poeziomat v Brně stojí v horní části Otevřené zahrady pod Špilberkem. Vypadá jako zahnutá kovová roura s playlistem a reprákem na svém horním konci. „Slyšel jsem i názor, že je to černé, příšerné, depresivní jako komín z Titanicu. To potápivé přirovnání mne zaujalo. Bylo trefné. Je to obraz doby. Příčetná řeč klesá kamsi pod hladinu a veřejný prostor vyplňují vulgárnosti nejrůznějších odstínů. Je dobré si to uvědomit, protože pak se můžeme pokusit to změnit,“ řekl při slavnostním zahájení provozu poeziomatu básník a redaktor Martin Stöhr z časopisu a nakladatelství Host. To se v Brně zřízení jukeboxu, který nepřehrává písně, ale básně, ujalo. Přispěla ale i Moravská zemská knihovna nebo nakladatelství Druhé město a především Magistrát města Brna a další sponzoři.
Poeziomat funguje přesně jako jukebox. Posluchač si může vybrat jednoho z dvaceti autorů a opakovaným stisknutím tlačítka vybere jeho jméno. Po chvíli se začne z „komínu“ ozývat hlas vybraného autora. V první dvacítce, která je v poeziomatu nahraná nyní, se mezi slavnými básníky objevili Zdeněk Rotrekl, Ivan Blatný, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Karel Křepelka, Antonín Přidal či Ludvík Kundera. Ze současných autorů pak například Martin Reiner, Věra Rosí, Jana Soukupová, Vít Slíva, Karel Škrabal nebo Vojtěch Kučera.
„Chceme ale, aby byl v Brně poeziomat opravdu živý, a proto jsme nahráli s rozhlasovým režisérem Radimem Nejedlým více autorů a básní a chceme texty pravidelně v intervalu několika měsíců obměňovat. Jsem rád, že se nám podařilo díky spolupráci s Českým rozhlasem zařadit i archivní nahrávky autorů, kteří už nejsou mezi námi. Byl to zvláštní pocit, slyšet znovu jejich hlasy,“ dodal Stöhr.
