2003. 07. 01. • „Mou harfou byl na mezi keř“ - Tiskový servis

2003. 07. 01. • „Mou harfou byl na mezi keř“

  • 01. července 2003
  • 2 minuty čtení

Odešel básník Josef Suchý

Letos 1. března oslavil brněnský básník, prozaik a překladatel Josef Suchý 80. narozeniny a o čtvrt roku později, v předposlední den měsíce básníků, zemřel. Pocházel z jihozápadní Moravy, z obce kouzelného jména Lesní Jakubov u Náměště nad Oslavou. Tam tkvěl pevně svými kořeny; ovšem – jak napsal v Eliášově světle – posléze se jeho rodný dům „rozptýlil po krajině a v jednotlivostech přirostl k některým místům“. K základním z nich patřilo Brno, kde těsně po válce vystudoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1949 byl odsouzen za protistátní činnost a vězněn do roku 1952, poté do roku 1954 konal vojenskou službu u PTP. Dalších třináct let pracoval jako soustružník v ZKL Líšeň a pak byl do roku 1983 redaktorem v brněnském nakladatelství Blok. Nový domov našel v Maloměřicích na levém břehu Svitavy, kousek od brněnského unikátu – Cacovického ostrova.

Na stránky časopisů vstoupil koncem 40. let spolu s katolicky orientovanými generačními druhy Zdeňkem Rotreklem, Ivanem Slavíkem aj. Jeho první básnická sbírka Žernov (1948) byla zkonfiskována, takže fakticky debutoval až o osmnáct let později obsáhlou sbírkou Jitřenka v uchu jehly, kam vřadil i svou prvotinu. Následovaly další sbírky, kultivující tradiční hodnoty české poezie: Ocúnová flétna, Okov, Ve znamení vah, Duhové kameny, Strnadi na sněhu, Tváří v tvář aj. Už z jejich názvů je patrné, že básník ve stopách Demlových, Halasových a Skácelových nalézá životní jistoty v rodném kraji, přírodě, zakotvenosti v rodině a mezi blízkými lidmi, jak o tom píše i ve svých lyrických prózách Eliášovo světlo a Dům u jitřního proutí. Své důležité téma dětství a dospívání ztvárnil také v prózách s dívčí hrdinkou (Katka má starosti, Starosti s Katkou). K osmdesátinám mu vyšel výbor z jeho poezie Srdce a kámen.

Významnou část díla Josefa Suchého tvoří překlady z německé poezie (Oskar Loerke: Panova hudba) i prózy (Rainer Maria Rilke: Zápisky Malta Lauridse Brigga) a zejména z milované literatury lužickosrbské (antologie veršů Vřesový zpěv a povídek Skrytý pramen). „Chtěl jsem být jedním z drobných darů země,“ napsal ve sbírce Ve znamení vah. Toto krédo svým dílem bezezbytku naplnil. Byl za to po právu několikrát oceněn, mj. Krajskou cenou J. Mahena (1969), cenou Velehrad za celoživotní básnické dílo (1998) a především Cenou města Brna za rok 1997.

(mž)

Další články z rubriky