Během druhé světové války byl totálně nasazen, v roce 1942 z pracovního tábora utekl, ale byl zatčen a znovu poslán na nucené práce.
Po válce vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, poté pracoval jako asistent na lékařské fakultě v Olomouci. Po roce 1948 se Čapka zapojil do protikomunistického odboje. Byl zatčen a v roce 1952 odsouzen pro zločiny velezrady a vyzvědačství k 11 letům žaláře. Prošel sedmi vězeními a čtyřmi pracovními tábory. Svobodu mu po 9 letech přinesla amnestie.
Po propuštění působil ve společnosti Granitol v Moravském Berouně, kde se věnoval svému vystudovanému oboru – chemii. V roce 2012 se doktor Čapka stal laureátem Ceny Příběhů bezpráví organizace Člověk v tísni.
V roce 2013 převzal z rukou ministra obrany ČR osvědčení odboje a odporu proti komunismu a bylo mu přiznáno postavení válečného veterána. Jako dlouholetý člen brněnské pobočky Konfederace politických vězňů mimo jiné připravoval tzv. Fóra, na nichž se bývalí političtí vězňové setkávali s občany i s představiteli veřejné a akademické sféry.
Příběhy obětí komunismu zachytil v publikaci Návraty k hodnotám aneb Za co jsme bojovali a o svých životních zkušenostech a o významu svobody a demokracie přednášel mladým lidem na školách.
