Alois Hajda se narodil 7. července 1928 v Poličkách u Nezamyslic. Po studiích režie na Janáčkově akademii múzických umění působil v několika divadlech. Roku 1962 se stal režisérem činohry Státního divadla v Brně, kde se výraznými inscenacemi podílel na vyhraněném profilování této scény v šedesátých letech. Lze připomenout Büchnerova Vojcka, Beckettovo Čekání na Godota, Gardavského hru Já, Jákob, Shakespearova Krále Leara, Kiviho Ševce z Nummi.
Na počátku normalizace v roce 1971 byl Alois Hajda jako politicky nepohodlný z Mahenovy činohry vypovězen a na deset let nalezl útočiště v tehdejším Divadle pracujících v Gottwaldově. Zde – mimo jiné ve spolupráci s dalšími brněnskými umělci postiženými normalizací – vytvořil své další vrcholné inscenace, především brechtovské. Od roku 1981 do roku 1991 opět působil v brněnském Mahenově divadle a inscenoval tu např. Maryšu bratří Mrštíků či Dürrenmattovu Návštěvu staré dámy. Od počátku devadesátých let do roku 2003 se věnoval výhradně pedagogické práci na Janáčkově akademii múzických umění.
Jak shodně uvádějí rektor Janáčkovy akademie múzických umění Petr Oslzlý a děkan Divadelní fakulty JAMU Petr Francán, byl Alois Hajda pro svoji přirozenou autoritu, pracovitost, odbornou erudici a etické postoje ctěn a uznáván celou akademickou obcí, a zejména studenti se k němu i po letech stále hlásí jako ke svému učiteli. Jeho vysoké umělecké, pedagogické i lidské kvality vyzdvihlo také město Brno, když mu v roce 2002 udělilo Cenu města Brna v oblasti dramatické umění.
