Brno si už 30 let buduje pověst hlavního města počítačových her. Právě odtud vycházejí tituly, které zaznamenávají úspěch i v mezinárodní konkurenci. Vznikla tu silná a úzce spolupracující komunita vývojářů a letos se tvůrcům otevřelo nové komunitní a vzdělávací centrum. Tomu šéfuje Lukáš Veselý, který v rozhovoru přiblížil, jak se hry tvoří, jaká je místní tvůrčí komunita a proč bychom měli rozvíjejícímu se průmyslu věnovat pozornost.
Jaká jsou specifika herního průmyslu v Brně?
Pokud vztáhneme počet vývojářů, kteří zde pracují, na počet obyvatel, zjistíme, že jich tu je oproti jiným městům včetně Prahy opravdu hodně. Je to dáno počtem univerzit a také tradicí, kterou tu herní vývoj má. Nedávno jsme s Herním Klastrem připravovali výstavu o historii a současnosti herního průmyslu v Brně a ukázalo se, že hry, které často dosahují i mezinárodních úspěchů, tu vznikají už 30 let. Dalším specifikem je komornější atmosféra Brna. Lidé se tu znají a vznikla tak silná komunita vývojářů. Vzájemně se podporují, potkávají, pořádají různé akce. I to umožnilo vznik zmíněného Herního Klastru, což je neziskový spolek nadšenců do tvorby založený na vzájemné podpoře ve vývoji her.
Na univerzitách se už objevují nové obory pro budoucí tvůrce počítačových her. Jak funguje spolupráce mezi studenty a profesionály?
V poslední době je toto propojení stále užší a silnější. Větší studia nabízejí zejména stáže, při kterých si studenti mohou vyzkoušet, co tato práce obnáší. Existuje i poměrně široká oblast studentské tvorby. Herní Klastr loni pořádal výstavu studentských her a na to navazoval festival studentské tvorby, kde už i středoškoláci ukazují vlastní hry. Často se jedná o jednoduché hříčky, ale i ty se mohou stát do budoucna základem kvalitního produktu.
Co všechno obnáší vytvoření hry?
Herní vývoj je velmi specifický průmysl, profesně možná bohatší i než ten filmový. Potkává se tu kreativní a technologická stránka. K tvorbě jsou nutné profese jako herní designér, programátor, grafik. Ti dají hru dohromady, a čím je složitější nebo komplexnější, tím více dalších profesí se na to nabaluje, animátoři, zvukaři, produkční, testeři a další. Nejdřív musí vzniknout myšlenka, která popíše koncept nebo vizi dané hry. Pak vznikají prototypy, které zjišťují, že je dostatečně životaschopná. Pokud prototyp funguje, začne se řešit grafická stránka, tedy jak by hra měla vypadat jako celek nebo po jednotlivých částech. Do toho se zapojují různí specifičtí designéři, například level designéři, kteří řeší ve spolupráci s grafiky např. místnosti, krajinu a podobně. Vedle toho herní designéři začnou nastavovat, jak hra funguje, co se v ní odehrává, jaká pravidla musí hráči dodržovat atd. Úkolem programátorů je zvolit správné technologie a hru nakódovat. Vzniká první verze a ta se opět testuje. Poté přicházejí další fáze vývoje, označované jako alfa či beta. Důležitá je i role zvuku a hudební stránky. Pak nastupuje marketingový tým, který má za úkol hru veřejně propagovat a umístit ji na trh.
Kolik času tvorba zabere?
U malých her hovoříme o řádu měsíců, u komplexnějších pak o letech. Například z brněnských her se nejdéle vyvíjela Mafia II studia 2K Czech, a to osm let.
Které žánry jsou mezi vývojáři nejpopulárnější?
V herní tvorbě asi existují různé vlny trendů, podobně jako třeba v módě. Obecně lze ale říci, že nejzajímavější jsou hry viděné z pohledu vlastní osoby (first person – pozn. red.), například akční. Většinou je jejich tvorba nejdražší a pro vývojáře nejzajímavější.
Na které žánry se zaměřují specificky brněnští tvůrci?
Žánrově je to tu velmi pestré. Vznikají zde kvalitní logické hry, ale i velkorozpočtové, tzv. tříáčkové tituly, což jsou například střílečky nebo velké příběhy. Nemyslím, že by brněnští tvůrci preferovali určitý typ žánru. I velikost týmů je různá od malých v řádech jednotlivců až po velká studia o sto lidech.
Vytváří se hry už jen pro mobily, nebo mají počítače a herní konzole pořád významné zastoupení?
Množství her pro mobilní zařízení roste rychleji než pro konzole a počítače. To je dáno zčásti obchodními modely, kdy tvůrci mobilních her často spoléhají na tzv. free to play, tedy že si produkt člověk může stáhnout a případně teprve potom zaplatit. Na PC a konzolích taková praxe příliš není. Pokud jde o tržby, jsou u obou technologií podobné. Vytváření her pro konzole a PC je náročnější technologicky, časově i finančně, protože u nich existují větší nároky na kvalitu grafického zpracování nebo výpočetní výkony. Obecně pro mobilní zařízení vznikají spíše jednodušší hříčky. Známe ale příklady, kdy i pro ně vznikly kvalitní moderní velkorozpočtové hry, příkladem je tvorba brněnských Madfinger Games. A naopak i pro PC a konzole vznikají také jednodušší hry, třeba logické nebo adventury. Ty nemají takové nároky.
Do jaké míry podle vás ovlivní tvorbu her umělá inteligence?
Pokrokovější tvůrci v tom spatřují rozšíření svých možností. Vznikají osvětové přednášky, které se zabývají možnostmi zrychlit vývoj her pomocí umělé inteligence. Na internetu najdeme i návody, jak vytvářet hry pomocí nástrojů generativní AI (artificial intelligence – pozn. red.). Myslím, že do herní tvorby bude AI vstupovat víc a víc a jednotlivé profese budou moci postupně využívat její pomoci. Umím si představit, že s rozvojem umělé inteligence budou okolo vytváření her vznikat i nové profese, třeba operátor generativní AI. Ale myslím, že doba, kdy bychom mohli zadat AI téma hry a ona by nám ji sama od sebe stvořila, je ještě hodně daleko.
Herní průmysl zde funguje už 30 let. Jak se za tu dobu měnili hráči?
Mění se třeba náročnost hráčů realistických her. Když se prostředí snaží přiblížit realitě, typicky třeba u střílečky, kde vše vidíme z pohledu první osoby, hráči dokážou říct, jestli to odpovídá současným možnostem nebo je hra pozadu a už to není tak dobré. Tato specifická skupina touží po stále kvalitnějším zpracování. Ale existují i jiné skupiny příznivců. Spousta hráčů se orientuje na retro nebo zjednodušený styl, kde je grafika pixelovaná (jsou zřetelné jednotlivé obrazové body – pozn. red.), a snaží se přiblížit grafickým možnostem z dob, kdy počítače nebyly tak výkonné. Příkladem je třeba oblíbený Minecraft. Mění se i věková struktura. Přibývají hry, které nejsou orientované na dospívající, ale na dospělé ať už tématem, nebo náročností. Stále více her se vytváří i pro nejmenší děti. Jejich rodiče se s hraním setkávají odmalička a nebojí se pustit do tohoto světa i své potomky. Typicky pro mobilní zařízení tak vzniká mnoho her, které mají snahu rozvíjet dovednosti a schopnosti malých dětí.
A daří se jim to? Nebo jsou podle vás spíše škodlivé?
Myslím, že správné hry mohou děti rozvíjet. Existuje na to i několik studií. Pochopitelně je ale riziko, že dítě neposadíme k vhodné hře. Volba toho, čemu se bude dítě věnovat, nemůže být náhodná, pokud chceme, aby mu to něco přineslo. Čím více tak budou rodiče seznámeni s možnými riziky a tím, co může tento svět přinášet, tím to bude bezpečnější i pro děti.
Jaké zajímavé videohry z Brna v nedávné době vyšly nebo brzy vyjdou?
Nedávno měl premiéru remake nejslavnějšího prvního dílu Mafie, Mafia: Definitive Edition, nebo hra Crime Boss: Rockay City, do které brněnští vývojáři obsadili hollywoodské herce z 90. let. Hráči tam mohou potkat třeba Chucka Norrise. Brzy se objeví The Last Train Home zpracovávající téma cesty československých legionářů z občanské války v Rusku na začátku minulého století. Bude to strategie s prvky RPG. Čerstvě ohlášená je i Grey Zone, ultrarealistická střílečka z válečného prostředí.
Ovlivňuje se vzájemně tvorba počítačových a třeba deskových her?
Oblast jejich průniku je poměrně mladá a rozvíjí se se stoupající oblíbeností mobilních zařízení. V Brně vytváří adaptace svých deskových her například firma CGE Digital, aktuálně pracuje na digitální verzi mimořádně úspěšné hry Krycí jména. Dále vznikají aplikace, které mají usnadňovat nebo rozšiřovat deskohraní. Čím dál častěji se ale objevují původní počítačové hry, které se hrají jako deskové.
Jste vedoucí inkubátoru Gamebaze, který se letos herní komunitě představil poprvé. V čem tento projekt spočívá?
Gamebaze je společný projekt inovační agentury JIC a Herního Klastru, který v budoucnu vyroste v samostatné komunitní a vzdělávací centrum herního vývoje. Nachází se prozatím v kreativním hubu KUMST a aktuálně zastřešuje dva programy: cowork pro herní vývojáře a herní inkubátor. Inkubátor se věnuje videoherní tvorbě a podporuje vznik nových vývojářských studií. Pomáhá začínajícím týmům s dokončením jejich produktu, s etablováním na trhu a hlavně se založením a udržením jejich podnikání v tomto oboru. Program zahrnuje možnost využít společný pracovní prostor, vzdělávací kurz a mentoring od expertů v herním vývoji. Během dvou až tří let by inkubátor měla opouštět stabilní videoherní studia.
Lukáš Veselý
Věnuje se hernímu vývoji a vedle počítačových her se baví také u deskových a šifrovacích. „V Brně je srovnatelně velká skupina hráčů digitálních i deskových her. Do Brna se na události typu Game Access sjíždějí tisíce lidí, neméně nadšenců se ale účastní i akcí pro hráče stolních her,“ myslí si.
Přes design videoher se dostal na pozici projektového vedoucího a produkčního. Je vedoucím projektu Gamebaze, jehož cílem je podpořit začínající týmy, které vytvářejí digitální hry. Jedná se o první herní inkubátor v České republice. „Gamebaze zastřešuje herní tvorbu a zatím se zaměřuje jen na videohry. Do budoucna zvažujeme různé varianty, kam bychom se mohli dále posouvat, včetně možnosti podpory tvůrců deskových her. Vývoj obou typů je totiž v mnohém podobný,“ říká Lukáš Veselý. V inkubátoru Gamebaze vznikla například mobilní hra The Brave Brain, která je inkluzivní i pro nevidomé hráče. Bližší informace o projektu čtěte na webu gamebaze.cz.
