Projekt, který v Brně vznikl jako reakce na nedostatečnou státní podporu mladých lidí při vstupu do života, završil pátý rok své existence. Symbios představuje mezistupeň mezi samostatným bydlením a dětským domovem a svádí dohromady mladé, kteří vyrostli mimo svou původní rodinu, a studenty vysokých škol. O tom, jak se takto spolubydlí, jsme mluvili s vedením projektu i s jeho účastníky.
Mezi základní pravidla, kterými se v Symbiosu řídí úplně všichni, patří: Žij tak, aby se i ostatním žilo dobře. Což vystihuje samostatnost s podporou, která je zde klíčová. Dává totiž dostatek prostoru, ale zároveň poskytuje zázemí tak důležité pro jakýkoliv začátek.
„Symbios je projekt sdíleného bydlení mladých dospělých z dětských domovů či náhradní rodinné péče a studentů brněnských vysokých škol. Fyzicky to je budova, v níž najdete osm bytů 2 + 1, v každém z nich bydlí mladý dospělý z dětského domova a student. Dohromady tedy sdílí odpovědnost za to, že je zaplacený nájem a vše je v pořádku,“ nastiňuje garant projektu Bohuslav Binka.
„Symbios vznikl jako reakce na nedostatečnou podporu ze strany státu pro vstup do samostatného bydlení pro lidi, kteří opouštějí náhradní péči. Mnohdy jen dostanou určitou sumu peněz a postarej se,“ podotýká. „Někteří z nich rozhodně nejsou připraveni na samostatný život. Hodně mladých dospělých z dětských domovů se potom ocitne na ulici. Můžou končit na drogách nebo s nějakou kriminalitou a Symbios je pro ně vlastně mezistupeň, než vyrazí do vlastního života,“ dodává Bohuslav Binka.
Každý rok odejde z dětských domovů až 800 lidí, z nich sto vstupuje do samostatného života. Komplexní péče o tuto skupinu neexistuje a podle výzkumů až 60 procent z nich přechod do „normálního“ života nezvládne. Celkové číslo však nezahrnuje jen mladé dospělé, ale i děti a mládež, přecházející z jednoho domova do druhého nebo do jiné formy péče – třeba adoptivní. Statisticky však opouštějí daný ústav, proto uvádíme obě čísla.
Mám dluh, protože jsem nevěděl o zdravotním pojištění
Velmi záleží nejen na jedinci, ale také na konkrétním ústavu, z něhož člověk odchází, a na přípravě a výbavě, kterou svým svěřencům dává do života. Jde nejen o materiální věci a peníze, ale také o „měkčí“ schopnosti (neboli kompetence v oblasti chování) a znalosti fungování světa a české společnosti.
To potvrzuje i Dominik, který v Symbiosu bydlí už třetím rokem a předtím žil na sociální ubytovně jednoduše proto, že mu nic jiného nezbylo. „Samozřejmě záleží na tom, v jakém domově člověk vyrůstá. Někde dokonce dostanou startovací byt a nějaké peníze do začátku. Jsou celkově připravení a dál se pohnou většinou sami právě díky průpravě z dětského domova. Pak jsou ale domovy jako ten, kde jsem vyrůstal já, a tam nás prostě na nic nepřipravili,“ říká.
„Dám vám krásnej příklad. První rok poté, co jsem opustil domov, jsem pracoval načerno. Protože jsem prostě nevěděl, že potřebuji smlouvu. Vznikl mi tak dluh na zdravotním pojištění a vůbec jsem nechápal proč. Nikdo mě nenaučil, jak to funguje.“
Se životem pomáhají mentorky
Přesně pro tyto případy fungují v projektu Symbios dvě mentorky. Jejich úkolem je pomáhat klientům (jak mladým lidem z dětských domovů, tak studentům) se záležitostmi běžného provozu.
Jedná se například o asistenci při hledání práce – třeba při psaní životopisu. Nápomocny jsou také při proplétání se labyrintem byrokratických úkonů. Jde o žádosti o příspěvky, zdravotní a sociální pojištění, poplatek za odpad, počátek řešení dluhové situace a mnoho dalšího.
Ačkoliv se to zdá být jasné, prožíváte-li tuto situaci poprvé a nemáte nápomocné zázemí nebo povědomí, co vše je potřeba zařídit, ztratíte se poměrně rychle.
Mentorky však nemají jen roli sociální pracovnice, ale jsou tu pro klienty i v oblastech vztahů, emocí, na cestě za jejich životními cíli. „Mentorky nedělají nic za klienty, jsou podpůrnou složkou. Někdy mají mladí dospělí velký ostych třeba při získávání prvního zaměstnání či obecně v prvních krocích k samostatnosti a právě mentorky jsou jim oporou. Dalším článkem je vedoucí, která zastupuje určitý princip reality. Vymezuje hranice, řeší nedodržování pravidel a z toho plynoucí důsledky. Týká se to například neplacení nájmu nebo nabourávání společného soužití v domě,“ vysvětlil garant projektu Bohuslav Binka.
Poznám lidi, se kterými bych se jinak nesetkala
Kromě pravidelných setkání s mentorkou se každý měsíc koná komunita – tedy schůze celého domu s vedením projektu. Zde se diskutuje o všem, co hýbe domem. Cílem projektu je také tvořit komunitu, která žije pospolu a sdílí program.
To oceňuje studentka Barbora: „Nejvíc mě nadchla možnost komunitního bydlení. Vždycky jsem bydlela hodně individuálně – ve vlastním bytě, případně s kamarády nebo rodiči. Zajímalo mě, jak tento způsob života funguje. A je to mnohem lepší, než jsem si myslela.“
„Sdílíme spolu povinnosti, ale taky další témata běžného života. Potkáváme se, byť třeba jenom na pavlači nebo na komunitě. Všichni se známe; když má někdo problém, tak se vždycky najde ten, kdo s tím má zkušenost a dovede poradit. To je moc fajn. Teďka se navíc chystá projekt zahrádky nebo posilovny, kde se může kdokoliv zapojit podle toho, co je mu milejší. Zároveň mám možnost bydlet a poznat lidi, s nimiž bych se asi za běžných okolností nesetkala a neseznámila. V tom je Symbios opravdu jedinečný,“ myslí si Barbora.
Projekt funguje zatím pouze v Brně, ale aktuálně probíhají jednání také v Praze a Olomouci. Mohl by se tedy v blízké době rozrůst dále po České republice a převzít to nejlepší z brněnské praxe. Ukazuje se totiž, že zajistit lidem pouze ubytování někdy nestačí. Velmi důležitá je také práce s mladými dospělými odcházejícími z dětských domovů, která je spojena se stabilitou a soukromím.
