Při jednání s úřady pomáhají cizincům městští interkulturní pracovníci. Nápad ocenila i Evropská komise

„Brno zavádí na úřadech arabštinu,“ hlásala v roce 2017 dezinformační média. E-mail ve stejném znění koluje mezi uživateli dokonce ještě dnes. Tzv. hoax, tedy falešná poplašná zpráva, reagoval na pilotní projekt Zvyšování interkulturní prostupnosti veřejných institucí ve městě Brně. Náročný název pod sebou ukrývá jedinou myšlenku: vytvořit most mezi cizinci a veřejnou správou, usnadnit – a v některých případech vůbec umožnit – jejich komunikaci.

Interkulturní práce jako taková samozřejmě není vynálezem Brna. Zatímco jinde ji ale zpravidla – pokud funguje – zajišťují neziskové organizace, tady je přímo součástí veřejné správy. „To je pro všechny zúčastněné strany zárukou důvěryhodnosti interkulturních pracovníků. Navíc je možné jejich zkušenosti přetvářet na efektivnější a levnější systémová řešení, která pak nahradí individuální pomoc. Takto třeba vznikly překlady podmínek k placení za svoz odpadu nebo cizojazyčné varianty webu koronavirus.brno.cz s aktuálními vládními opatřeními,“ vyjmenovává Lenka Šafránková Pavlíčková, koordinátorka interkulturní práce na Magistrátu města Brna.

Popis projektu se jako příklad dobré praxe objevuje v brožuře, kterou s koncem programového období vydává Evropská komise. V ní je dvacet sedm sociálních inovací, jedna za každý členský stát EU. Česko reprezentují právě interkulturní pracovníci. Evropské komisi doporučilo konkrétní české projekty Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, které vybíralo z desítek konkurentů.

Brněnští interkulturní pracovníci se soustředí na šest jazykových skupin, vybraných na základě statistických dat Ministerstva vnitra ČR a Českého statistického úřadu o počtech cizinců na území města Brna. Roli při stanovení těchto skupin hrály i samy integrační potřeby – platí, že čím větší jazyková a kulturní vzdálenost dané skupiny je, tím náročnější a delší je adaptace na české prostředí. Zohledněno bylo také to, jaká podpora je pro dané skupiny cizinců na území města již dostupná. Výsledkem bylo vytvoření týmu čtyř interkulturních pracovníků, a to s jazyky ukrajinština, ruština; vietnamština; rumunština a moldavština; a arabština.

Nejen přeložit, ale taky poradit

Brněnští interkulturní pracovníci z cizineckých komunit sami povětšinou pocházejí. Kromě toho, že pomůžou překonat klientovi i organizaci jazykovou bariéru, dovedou díky svým zkušenostem s oběma kulturami odhadnout případné „třecí plochy“ a předejít nedorozuměním. „Třeba Rumuni nejsou zvyklí čekat ve frontě, ale ‚cpou‘ se všichni najednou. Dále pro ně ani pro Moldavce není jednoduché pochopit, že aby jim úředník schválil žádost, stačí mít poctivě připravené všechny podklady. Ze země svého původu jsou zvyklí na odlišné fungování institucí, a tak v nich každý problém, se kterým se tady na úřadě potkají, vyvolá strach a pocit, že by měli někoho podplatit, aby vše zafungovalo správně,“ říká interkulturní pracovník Alexandru Ceban, sám původem z Moldávie.

Svoje klienty interkulturní pracovníci aktivně vyhledávají, navštěvují ubytovny, stavby, nádraží nebo pracují přímo „na ulici“ v širokém slova smyslu. Cizinců se ptají, co řeší, jestli něco potřebují, nabízejí kontakty na jednotlivé úřady a pracoviště i konkrétní pomoc při jejich návštěvě. „Klienti žádají o pomoc s vyřízením řidičského průkazu, živnostenského listu, s uzavřením zdravotního pojištění nebo smlouvy o dodávce elektřiny. Pracovník jim může pomoci i s umístěním dítěte do mateřské školy,“ uvádí příklady Lenka Šafránková Pavlíčková. 

Projekt interkulturních pracovníků slaví úspěch v krátké době už podruhé. Nedávno si jej totiž vybrali i výzkumníci z Univerzity Karlovy jako příklad dobré praxe z ČR pro mezinárodní výzkum SIRIUS. Video, které o IKP natočili, můžete zhlédnout níže. Výzkumu SIRIUS se zúčastnilo osm evropských univerzit, které se zabývaly začleněním migrantů na trh práce.