(mak) – V neděli 26. dubna uplyne 75 let od chvíle, kdy Rudá armáda a rumunští vojáci osvobodili podstatnou část Brna z područí německých okupantů.
Osvobozením Brna 26. dubna 1945 vyvrcholila několikatýdenní Bratislavsko-brněnská operace Rudé armády vedená z jihovýchodního směru. Rozkaz ke generálnímu útoku na Brno dal 23. dubna maršál Malinovskij. Do bojů silně zasáhlo i letectvo. V pondělí 23. dubna nálet střídal nálet, město zůstalo bez vody a plynu.
Němečtí vojáci si hlavní obranu vybudovali jižně od Brna na linii Ořechov–Holasice–Šitbořice. Jejich odpor byl zlomen až v noci na 25. dubna, kdy sovětské jednotky z tohoto prostoru vyrazily na Brno.
Sověti pronikli do Starých Černovic a ráno již bojovali v Komárově a pokračovali dále do centra. Jiné oddíly v ten den postupovaly ze Slatiny dále na Líšeň a obsadily Hády. Byly osvobozeny Obřany, Maloměřice, Husovice, Juliánov a Židenice.
Rozhodující část Brna byla osvobozena ve čtvrtek 26. dubna. Němci se stahovali směrem do Králova Pole. V centru města však obsadili Německý dům a asi pětisetčlenná posádka zůstala i na Špilberku. Pod soustředěným náporem tanků a pěchoty ale nemohla německá obrana dlouho odolávat. O půl jedenácté zavlála na budově Zemského úřadu na Žerotínově náměstí československá vlajka, kolem poledne se vzdala posádka hradu Špilberku a první sovětské tanky dojely až pod Kraví horu. Do večera 26. dubna se podařilo osvobodit celé Brno s výjimkou severní části Medlánek, Řečkovic, Mokré Hory, Kníniček a Soběšic.
Němci se po několik následujících dnů drželi na čáře Bystrc – Medlánky – Řečkovice – Soběšice. Počátkem května ale byli zatlačeni dále od Brna na linii Rozdrojovice – Ivanovice u Brna – Jehnice – Ořešín – Útěchov. Počátkem května se do osvobozovacích bojů zapojili i rumunští vojáci, kteří vystřídali některé sovětské jednotky, které byly přesunuty v souvislosti s přípravami pražské útočné operace. V Řečkovicích a dalších místech severně od Brna se pak bojovalo až do bezpodmínečné kapitulace, kterou vrchní velitelství německé armády podepsalo 7. května ve francouzské Remeši a která o den později vstoupila v platnost.
„Brno bylo frontovým městem až do 9. května. Kdysi se mě ptali, proč jsme v Brně nevítali sovětské vojáky jako v Praze. No protože v Praze už se neválčilo, ale tady se ještě pořád střílelo. Představa, že tady tryskaly gejzíry radosti a mávalo se šeříky, je úplně mylná. Tady byla fronta, boj, válka, se všemi atributy. To nebylo tak jednoduché. Lidé sledovali, jak fronta postupovala, jestli jsou ještě pořád v „Rajchu“ nebo už zase v Československu. Třeba rumunské jednotky, které bojovaly severně od Brna, vedly bojové deníky až do 12. května. Němci drželi Soběšice, Babice nad Svitavou. Odtud měli Brno jak na dlani. Zachránilo nás to, že už neměli dělostřeleckou munici. Kdo ví, jak by to dopadlo,“ popsal v roce 2015 v rozhovoru pro Brněnský metropolitan situaci v Brně na konci války historik a pamětník událostí Vlastimil Schildberger st. (1938–2016).
V bojích na území Velkého Brna zahynulo na pět tisíc sovětských vojáků. Padlí rudoarmějci byli uloženi do společných pohřebišť v Husovicích, Králově Poli, Řečkovicích, Komíně, Jundrově a Novém Lískovci. Na Ústředním hřbitově bylo pohřbeno 3647 sovětských vojáků. Toto místo se stalo čestným pohřebištěm a po úpravách rovněž pietním místem i pro padlé rumunské vojáky a české vlastence, kteří položili svoje životy v boji proti fašismu.
