Nově se navíc lidé mohou těšit na koupání v nově opraveném relaxačním bazénku. Ten byl původně asymetrického tvaru a nyní má tvar klasického obdélníku. Vana bazénu je nerezová a její součástí jsou lavice s proudovými a masážními tryskami, které jsou ideální k relaxaci po náročném plavání. Na dně bazénku jsou také perličky a vodní gejzír. Teplota vody má příjemných 34°C. Během týdne je bazének využíván plavci z řad veřejnosti a mateřskými školkami.
Historie bazénu
Projektová dokumentace na velkolepou stavbu, která v tehdejším Československu neměla obdobu, vznikla roku 1962. Práce začaly v dubnu 1968 a původně se počítalo s dokončením v roce 1971. Podle Miroslava Šandy, předsedy komise výstavby a technického dozoru investora oblastní Správy tělovýchovných zařízení za to mohl nízký počet pracovníků ze strany generálního dodavatele IPS Praha. „Neobsadil stavbu potřebným počtem pracovníků. Neutěšený stav se začal řešit, až když investor vypsal za neplnění termínu penále,“ vysvětloval v tehdejším tisku Šanda.
Slavnostního otevření se krytá hala za Lužánkami dočkala 9. prosince 1978 a otevřela ji jubilejní desáté plavecká Velká cena Brna, ve které zazářila například reprezentantka Irena Fleissnerová, pozdější pátá žena prsařské dvoustovky na olympijských hrách v Moskvě 1980.
Plavecký areál stál 78 milionů korun a rovným dílem se o sumu podělily Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy a Národní výbor města Brna. Projekt navrhl stejný architekt, který se podílel také na tvorbě návrhu Janáčkova divadla, a to Otakar Opletal. Od roku 1958 pracoval jako vedoucí architekt ateliéru Krajského projektového ústavu, kde spolupracoval například s Ivanem Rullerem. Opletal byl také spoluautorem budovy První moravské spořitelny v Jánské ulici nebo Ústředního hřbitova města Brna. Unikátní ocelovou konstrukci střechy za Lužánkami pak navrhl architekt Ferdinand Lederer. Konstrukce váží 350 tun.
Areál za Lužánkami nabízel při svém otevření v prvním podlaží bazén o rozměrech 50x21 metrů rozdělený do osmi drah. Hloubka vody dosahovala od 1,6 do 5 metrů. Nejhlubší samozřejmě pod skokanskou věží, kde se skáče z desetimetrové výšky. Jedinečné na tu dobu bylo také zařízení na čeření vody, aby umožňovalo plavcům lepší viditelnost. Cílové stěny osadili dělníci receptory pro elektrickou časomíru značky Omega, které přenášely údaje na světelnou tabuli o devíti řádcích, což byl také československý unikát. Bazén se pyšnil horním přelivem, který zabraňoval víření hladiny, pod vodou má umělé osvětlení a čtyři filmařská či pozorovací okna.
Šatny nabízely 550 skříněk pro muže a 450 pro ženy, na tribuny se vměstnalo 1174 sedících diváků a dalších 200 stojících. V přízemí pak nechyběl menší bazén pro neplavce, ve druhém patře zase nová gymnastická hala s pevně zabudovaným nářadím. Vstupné stálo pět korun.
Od roku 2010 je vlastník areálu město Brno, které už za dva roky opravilo zázemí dámských i panských šaten, které dostaly nové skříňky a jsou od té doby společné s převlékacími kójemi. Oprav se dočkaly také sprchy a toalety nově zcela přístupné i hendikepovaným návštěvníkům. Nový vzhled dostaly v roce 2012 pokladny se systémem turniketů a čipových karet, okna prošla zateplením. Letos v létě zažila hala další kratší rekonstrukci, při které stavbaři budovali vytápění šaten a sprch pro veřejnost.
Připravuje se také vznik wellness, součástí projektu je finská sauna, parní sauna, biosauna, vířivka i ochlazovací bazének. A pracuje se také na přípravě stavby nového pětadvacetimetrového bazénu, který umožní pořádání velkých mezinárodních závodů.
