Plavec Rudolf Šmerda posunuje rekordy

Když se otevřou dveře do redakce, na první pohled v nich stojí vitální padesátník s rameny širokými jako vrata u Petrova. Asi jen málokdo by mu hádal 75 let! „Třikrát týdně trénuji. Mám sparingpartnera, který se mnou plave, má 39 roků a je o trochu lepší než já. Snažím se s ním závodit. Pokaždé plaveme něco málo pod tři kilometry; trochu mě limituje srdeční arytmie. Dvakrát týdně chodím hrát tenis a o víkendu odpočívám – dělám kliky, tahám gumy, každý den se něco děje,“ směje se Rudolf Šmerda.

Na závodech posouval rekordy. Ve stovce motýlkem překonal ten světový, ve stovce volným způsobem pak ten evropský, přičemž světový mu unikl jen o kousek. Další evropský rekord padl na dvoustovce motýlkem. Z pěti závodů zde vybojoval čtyři zlaté a jednu stříbrnou medaili.

„Plavu už od dětství. Na Dukle jsem plaval první ligu, v ploutvovém plavání jsem byl kapitánem národního družstva. Potom jsem toho nechal, srdíčko se ozvalo a já slíbil ženě, že toho nechám. Pak jsem začal znovu,“ mrká Rudolf Šmerda.

Kdo by čekal, že se kromě tvrdého tréninku udržuje také perfektní životosprávou, mýlil by se. „Strašnej flink jsem na to. Jím všechno, co mi žena uvaří, a té je úplně jedno, že jsem sportovec,“ nedělá si z moderních přístupů těžkou hlavu.

Jako světoběžník navštívil v rámci své kariéry řadu destinací. Nejvíc se mu ale líbilo v Austrálii. „Austrálie mě očarovala. Je to velká země a oni jsou na ni hrdí, což nám Čechům občas chybí. Žijí tak, že se dokáží všichni pro všechny obětovat. V sobotu se na pláži konají závody dětí, jsou tam rodiče, učitelé to organizují a všichni mají v očích radost z toho, že se můžou zúčastnit. To mně tady chybí. Děti tu častodto tréninku někdo tlačí, snaží se vychovat šampiona. Někde děláme chybu.“

V současnosti se Rudolf Šmerda chystá především na lokální závody. Příští rok jej pak čeká mistrovství světa v Jižní Koreji.