Jak vstoupilo umění a posléze i zemědělství do života obyvatel střední Evropy? Na tuto otázku dává odpověď soustava výstav uspořádaných Moravským zemským muzeem v Brně. Muzeum tak smysluplně rozhojnilo akce motivované jak naším předsednictvím Radě Evropské unie, tak i vrcholnou brněnskou událostí, jíž bude na přelomu května a června zdejší neformální setkání ministrů zodpovědných za zemědělství a rybářství všech zemí unie.
Venuše z Hlubokých Mošůvek a torzo mašovické "Hedviky"
{foto:archiv MZM}
Procesu, jímž se z bezejmenné součásti přírody postupně rodila lidská bytost, věnovalo Moravské zemské muzeum své stálé expozice v Dietrichsteinském paláci (Příběh lidského rodu, Morava lovců a sběračů, Nejstarší umění Evropy) a v pavilonu Anthropos. Tam však vystavuje většinou názornější a přehlednější repliky.Na současné výstavě v Anthroposu, připravené Karlem Valochem a Oldřichem Neužilem a nazvané „Nejstarší umění střední Evropy", jsou ovšem k vidění původní originály z domácích sbírek i z předních sbírek slovenských, rakouských, německých a polských. Jde o nesmírně cenné artefakty, jež jsou adekvátně vystaveny ve speciálně zabezpečených vitrínách. Návštěvník uvyklý prezentaci slavných venuší a dalších rytin, maleb a figurek v učebnicích a obrazových publikacích bude zřejmě překvapen malými rozměry originálů ze starší doby kamenné (paleolitu). Tehdy scénu ovládl Homo sapiens a začal si svět přisvojovat a dobývat nejprve otiskem svých dlaní a posléze i vytvářením jeho nápodoby ve formě (z dnešního pohledu) uměleckých děl, jež však sloužila magickým účelům. Při sledování těchto výtvorů můžeme ocenit, jak již mozek lovců mamutů byl schopen zevšeobecňovat, spojit do jediného artefaktu - a časem dokonce až do abstraktního znaku - mnoho jedinečných jevů. Vznikla tak zobrazení zvířat i lidí, hlavně venuší v čele s Věstonickou, slovenskou Moravanskou a rakouskou Willendorfskou (která ovšem bude vystavena až v květnu), ale výjimečně i mužů, jako je „Brněnský mužíček", nalezený koncem 19. století při vykopávkách na Francouzské ulici v Brně. To vše lemuje na stěnách podzemní výstavní síně 40 olejomaleb Zdeňka Buriana, jež si co do popularity nezadají s vystavenými pravěkými exponáty.
Byla to móda...
K takovému závěru dospěla dvojice dam prohlížejících si venuše z mladší doby kamenné (neolitu), jež na rozdíl od těch paleolitických mají horní objem dosti podměrečný. Jak to, že to tak ztvárňovali tvůrci ve stejné době na různých místech Evropy?, meditovaly dámy. A dospěly k závěru: Asi to byla tehdejší móda.
Na módu první zemědělci a pastevci z doby neolitu určitě moc nedali - měli jiné starosti. Jenže díky neolitické revoluci, která radikálně změnila tvář světa přeměnou podstatné části lesů na pole a pastviny, už měli mnohem pestřejší stravu, a nebyli tudíž tak závislí na mateřském mléku jako sběrči a lovci předchozí epochy. Takže atributy kojení ustoupily do pozadí.
Patrné je to z další, dvojdílné výstavy „První zemědělci", kterou najdeme v hlavní budově Moravského zemského muzea na Zelném trhu. První část nazvaná „Život a smrt v mladší době kamenné" už měla premiéru ve Znojmě, kde vznikla z iniciativy archeologa Zdeňka Čižmáře, objevitele „Hedviky" z Mašovic. Výstava je stylizována do podoby dvojité palisády tvořící dobové kultovní místo, tzv. rondel. Ve vnitřním rondelu jsou vystaveny nejslavnější exponáty: dvě světoznámé venuše z Hlubokých Mašůvek a dutá plastika mašovické „Hedviky". Další vystavené archeologické unikáty moravského neolitu doplňují obraz průzkumu a bádání o mladší době kamenné.
Druhá část nazvaná „Vedrovice" prezentuje výsledky mezinárodní vědecké analýzy pohřebiště z období tzv. malované keramiky ve Vedrovicích poblíž Moravského Krumlova. Nálezy dokumentují průběh života obyvatel vesnice, jejich způsob stravování a odívání, jejich nemoci a dokonce i cestování (častější a na vzdálenější místa, než bychom čekali) i způsob koexistence s okolím.
Živíme se pořád stejně
Na archeologickou část projektu „První zemědělci" volně navazuje samostatná výstava „Víte-li pak, jak sedláček obilíčko seje". Kurátorka Jarmila Pechová ji (až na pár výpůjček) připravila ze sbírek Moravského zemského muzea. Na 350 exponátů vystavených v Paláci šlechtičen na Kobližné 1 dokládá, že způsob naší obživy se od neolitu v základu nezměnil. V sedmi místnostech je vystaveno zemědělské nářadí užívané v 19. a na počátku 20. století k práci s půdou, k pěstování, sklizni a zpracování poživatin i lnu a také k chovu dobytka a včel. Vystavena je též rekonstrukce selské jizby s pomůckami k vaření, pečení a domácím pracím. Ani umění nepřichází zkrátka: na chodbě jsou k vidění umně ozdobené zemědělské nástroje, oje vozů, formy na máslo atp. A všemu vévodí hned při vstupu do expozice tzv. josefský pluh - snad jediný doklad oradla z poloviny 18. století; roku 1769 jím císař Josef II. vyoral brázdu na poli u Slavíkovic nedaleko Rousínova. Na své si na výstavě přijdou i děti, pro něž Dětské oddělení MZM připravilo různé kvizy a zábavné úkoly.
Výstava v Anthroposu je dlouhodobě otevřena od úterý do neděle, ostatní výstavy od úterý do soboty, vždy od 9.00 do 17.00 hod.
Michal Žák
