Nová ulička Kurta Gödela dostala řádné označení

Ulička se nachází v blízkosti domu na Pekařské 5, kde se budoucí matematik a myslitel Kurt Friedrich Gödel v roce 1906 narodil. Poté, co návrh na pojmenování uličky po slavném vědci prošel nezbytným úředním procesem, ho letos v červenci schválili brněnští zastupitelé.

„Brno v současnosti zažívá výrazné úspěchy na poli vědy, výzkumu a inovací, a proto se také hlásí ke slavným rodákům, kteří v této oblasti působili. Patří k nim i Kurt Gödel. Věřím, že ulička, kterou jsme mu věnovali, připomene Brňanům, že se v jejich městě narodil jeden z nejvýznamnějších matematiků a nejvlivnějších myslitelů 20. století,“ uvedla brněnská primátorka Markéta Vaňková, která pak společně se starostou Brna-střed Vojtěchem Menclem, předsedou Společnosti Kurta Gödela v Brně Janem Novotným a ředitelem Hvězdárny a planetária Brno Jiřím Duškem uliční desku umístěnou na budově brněnského magistrátu odhalila.

„Pojmenování uličky je taková první vlaštovka, ale proces „zpřítomňování“ Gödela v Brně bude v rámci kampaně Kurt na furt pokračovat. Připravujeme naučnou stezku a v lednu příštího roku se v Brně uskuteční jako pocta Gödelovi mezinárodní konference, kam přijedou nejvýznamnější vědci věnující se logice,“ dodal Jiří Dušek.

Gödelův odkaz
Ulička se stává další připomínkou sepětí města a vědce, o jehož odkaz pečuje Společnost Kurta Gödela, která byla při brněnské Masarykově univerzitě založena v roce 1992. 
Kdo se v Brně vydá po matematikových stopách, najde tady i díky iniciativě zmíněné společnosti hned tři jeho pamětní desky. Ta nejstarší od Milivoje Husáka zdobí od roku 1993 fasádu Gödelova rodného domu na Pekařské ulici. V roce 2006 ke stému výročí vědcova narození po něm byla pojmenována posluchárna na Fakultě informačních technologií VUT v Božetěchově ulici, která je označena skleněnou pamětní deskou. A ta poslední od Iva Koníčka se v roce 2008 objevila i na fasádě vily v Pellicově ulici. Kromě toho stojí v Technologickém parku Gödelova budova IBM.

Kurt Friedrich Gödel
Druhý syn Rudolfa a Marianny Gödelových, kteří patřili k německým obyvatelům Brna, se narodil 28. dubna 1906 v domě na Pekařské ulici č. 5.

Gödelova rodina se později přestěhovala do vilky na Pellicově 8a a Kurt v té době studoval na německém státním reálném gymnáziu na dnešní Hybešově ulici. Po vzniku republiky získal československé občanství, které měl až do roku 1929. Poté se stal občanem Rakouska.

V roce 1924 odešel do Vídně, kde na univerzitě studoval fyziku a pod vlivem tzv. Vídeňského kruhu, tedy skupiny empiricky orientovaných filozofů a vědců, se začal věnovat matematice a matematické logice.

V roce 1930 dosáhl doktorátu z matematiky a až do roku 1938 zůstal na vídeňské univerzitě, nejdříve jako soukromý docent a poté jako řádný profesor. Mezitím v roce 1931 publikoval článek nazvaný O formálně nerozhodnutelných větách v Principia Mathematica a příbuzných systémech, který je dnes vedle Einsteinových prací z roku 1905 a Watsonova a Crickova článku o struktuře DNA řazen k nejvlivnějším vědeckým publikacím moderní doby.

Gödelovi se prostřednictvím matematické logiky podařilo dokázat, že není možné vytvořit absolutně nerozporný a úplný způsob dokazování, který zaručí jistotu všech matematických výroků. Filozofie se na jeho věty odvolává jako na důkaz o nepoznatelnosti světa.

Ve 30. letech, kdy působil na vídeňské univerzitě, přednášel Gödel také v Americe. Když bylo Rakousko připojeno k nacistickému Německu, dostal se do potíží kvůli stykům s židovskými intelektuály, a proto se v roce 1940 vydal do Ameriky.

Díky příteli Albertu Einsteinovi získal místo v Ústavu pro pokročilá studia (Institute for Advanced Study) v Princetonu v New Jersey, kde pracoval i sám Einstein. Oba vědci spolu trávili hodně času společnými procházkami a filozofováním.

V roce 1948 se Gödel stal americkým občanem a v roce 1953 členem americké Národní akademie věd.

Gödelova genialita však měla i své stinné stránky. Trpěl depresemi a jeho podivínství hraničilo až s duševní chorobou. Měl panickou hrůzu z lékařů a byl přesvědčen, že ho někdo chce otrávit, proto jedl jen to, co mu uvařila jeho žena. Když pak těžce onemocněla a nemohla mu vařit, odmítl přijímat potravu a 14. ledna 1978 v Princetonu zemřel na totální podvýživu. Vážil 29 kilogramů.