Národní divadlo Brno ve znamení Bohuslava Martinů

Balet 21. století měl premiéru 20. února v Janáčkově divadle. Jde o představení  tří baletních kompozic z dílny předních choreografů. První část tvoří obnovená premiéra skvělé inscenace Petra Zusky, jež pod názvem D. M. J. 1953-1977 sdružuje baletní ztvárnění Dvořákova Larga z Novosvětské, 2. věty ze III. symfonie B. Martinů a výběr z Janáčkova cyklu Po zarostlém chodníčku. Druhou část večera připravil sólista proslulé Kibbutz Contemporary Dance Company, polský choreograf Jacek Przybyłowicz, který pod názvem Barocco spojuje hudbu J. S. Bacha (i s violoncellovým sólem Josefa Klíče) s moderním tancem. Závěr tvoří Okamžik pro jahodová ústa - taneční fantazie na soudobou hudbu, inspirovaná interpretací Villonova textu. Jejím tvůrcem je německý choreograf Mario Schröder.

O dva dny později měl v Redutě premiéru martinůovský večer složený z jednoaktové opery Slzy nože, kterou obklopují balety Kuchyňská revue a Podivuhodný let. Dirigentem celého představení je Jakub Klecker, režisérem je zakladatel Černého divadla Jiří Srnec a choreografkou Adéla Aster-Srncová.

Oba balety Martinů napsal v roce 1927. Kuchyňská revue (na libreto Jarmily Kröschlové) líčí humorný příběh o tom, co se stane, když se Hrnec zamiluje do Kvedlačky a zapomene na svoji Pokličku. Tanečníci jsou tu barevně spojeni s obrovskými rekvizitami vedenými jinými, černě oděnými tanečníky na černém pozadí. Režisér tak uplatnil princip svého černého divadla - původně pro úspěšné absolventské představení pražské taneční konzervatoře a jejího Bohemia Baletu, v koprodukci s nimiž je teď inscenace uváděna v Redutě.

Podivuhodný let je poctou dvěma účastníkům tragického letu přes Atlantik, tedy „heroismu, který se občas nepovede", jak říká J. Srnec. Na rozdíl od prvního baletu se zde veškerý pohyb na scéně odehrává viditelně.

Komorní opera Slzy nože (na libreto George Ribemont-Dessaignes) vznikla rok po obou baletech, ale světovou premiéru měla až 22. října 1969 zde v Brně. Jazzový opus má surrealistický námět o svatbě oběšence, sebevraždě a zmrtvýchvstání zamilované dívky. Děj, který se odehrává mezi Satanem a Eleanorou, komentuje Matka; kolem těchto tří pěvců se pohybuje trojice tanečníků vodících předměty. Objekty, jež jsou osobám na jevišti partnery i protivníky, mají v Srncově „divadle objektu" důležité slovo a dobře slouží ke scénickému vyjádření specifické hudební řeči Bohuslava Martinů. Poetika Jiřího Srnce tak významně obohacuje mezinárodní projekt Martinů Revisited, kam byl brněnský martinůovský triptych zařazen.

(mž)