Martin Havlát: Na Brno mám ty nejlepší vzpomínky

Kariéru jste ukončil kvůli zdravotním problémům poměrně nedávno, neláká vás se ještě zkusit vrátit a zahrát si alespoň nižší soutěž? Neláká… Mě by lákalo hrát, ale zdraví mi nedovoluje hrát tak, jak bych chtěl, na takové úrovni. Proto jsem nemohl hrát ani loni tady v Brně. Už to opravdu nejde. Ale když chodím s klukama, se kterými jsem chodil minulý měsíc hrát jednou dvakrát týdně, tak mi hlavou bleskne, že bych ještě mohl, ale je to něco jiného než na každodenní bázi.

Jak vnímáte možnost si zahrát s dalšími legendami českého hokeje na této exhibici zde v Brně, kde jste s hokejem začínal? To by měla být více charitativní akce, ale dá se říct, že je to i rozlučka. A myslím, že se tu nebudu loučit sám, že se nás bude loučit víc. Bude to speciální, protože se to hraje na stadionu, kde jsem začínal, kde jsem dělal první krůčky, a taky tím, že to bude před fanoušky Komety proti klukům, kteří měli skvělou sezonu a vyhráli titul. O to to bude mít větší punc a doufám, že si to všechny strany užijí.

Jaké máte vzpomínky na vaše začátky tady v Brně? Jenom ty nejlepší. Až do dorostu nebo juniorů mě trénoval taťka kromě snad dvou let, kdy mě trénovali jiní trenéři. Strašně rád jsem v Brně vyrůstal, ale nebyla tu tehdy extraliga, takže jsem musel do Třince. Brno mi ale dalo hodně, rád se sem vracím. Jak Ivča, tak já tu rádi strávíme v létě pár měsíců. Máme tu taky oba rodiče.

Pohybujete se stále v hokejovém prostředí?  Jsem na Floridě, takže moc ne. Mám dvě holčičky a na zimák mě to zatím moc netáhne. Uvidíme v budoucnu.

Kde se cítíte víc doma, v Česku, nebo na Floridě? Já posledních asi sedmnáct let jsem v Kanadě nebo v Americe, tady strávím ročně dva měsíce. Mám to půl napůl, ale budeme víc času trávit ve Státech.

Co vaše dcery, nemá některá z nich chuť kráčet v tátových stopách a hrát hokej?  Já doufám, že ne. Já to mám pro ně přesně naplánované, ale záleží i na nich. Určitě je budeme vést ke sportu a uvidíme, co je bude bavit. Hlavně ať jsou zdravé, to je nejdůležitější.

Jak se hokej od doby, kdy jste s ním začal, změnil? Určitě je rychlejší, ale určitě není tvrdší. Dřív ten hokej mnohem víc bolel.

Na jaké úspěchy v kariéře nejvíce vzpomínáte? Začátky byly skvělé, jedno vítězství za druhým, pak už to bylo s vyhráváním těžší. Tolik zážitků, tolik nej, tolik prvních věcí… Je strašně těžké vybrat jednu.