Lubomír Růžička: Musíme zůstat pokorní

Základní část Brno ovládlo. Jaký z toho máte pocit?

Samozřejmě je to příjemné. Je to určitá etapa sezony, která se nám vydařila. Ale zatím jde jen o dílčí úspěch, protože to hlavní přijde až v play-off a teď se hraje nadstavba, do které jsme vstoupili dvěma prohrami. Je na co být pyšní, ale zároveň musíme zůstat pokorní.

Po takové základní části nemůže mít letos klub jiný cíl než titul, souhlasíte?

Já bych byl radši opatrný. Ty faktory, které nejsou moc vidět na palubovce, jako zkušenosti z finálových bojů nebo počet hráčů, kteří už titul získali, jsou na straně Nymburka. Samozřejmě nemůžeme mít jiný cíl než se dostat do finále – a pokud v něm budeme, budeme chtít titul. Ale to všechno je ještě hrozně daleko.

Nyní vás čeká nadstavbová část soutěže. S jakou strategií do ní vstupujete?

Chtěli bychom konsolidovat naše výkony, hlavně ty na obranné polovině, a zároveň se připravit na tuhé boje v play-off, které přijdou. A vybojovat první nebo druhou pozici, abychom v případě, že se dostaneme do semifinále, začínali doma.

Tým stojí především na odchovancích. Jednou z výjimek je ale Kameron Chatman, který patří mezi nejlepší hráče ligy. Očekávali jste od něj takové výkony?

Určitě, na jeho výběru jsme si dali dost záležet. Nebyla to práce týdenní, ale spíš několikaměsíční, projížděli jsme informace o mnoha hráčích a z toho síta nám vyšel nejlépe. Jsem rád, že se nám ho podařilo přivést, a naše očekávání naplňuje měrou vrchovatou. Zároveň je výborný člověk a pracovitý hráč, který jde příkladem i pro odchovance. Je to taková naše dvojitá výhra.

Co musí mít mužstvo, aby dokázalo udělat poslední krok a vyhrát titul?

V první řadě musí být zdravé, musí se vám vyhýbat vážnější zranění. V druhé řadě musíte správně načasovat sportovní formu a být sebevědomí. To není žádná fráze, ale je potřeba jít do utkání s mentalitou, že to zvládnu. Nepracovat ve strachové ose, ale v ose toho, že máte správně nastavenou mysl a jste velmi dobře soustředění. K tomu máme tým poskládaný, můžeme letos dojít hodně daleko.

Méně se vám dařilo v mezinárodní ENBL. Je rozdíl mezi evropským pohárem a českou ligou tak velký, nebo byl problém jinde?

Neřekl bych, že jsme měli někde nějaký větší problém – kromě výsledků. Ty neoslnily, ale spousta zápasů byla těsná. Důkazem je, kde se ty celky pohybují, třetí tým izraelské ligy, třetí tým litevské ligy, druhý, třetí, čtvrtý tým polské ligy, estonské Tartu, které konsolidovalo kádr. Měli jsme velmi náročnou skupinu, do které jsme nevstoupili nejšťastněji, první dvě utkání nám utekla. Je to dáno i trošku losem, ale na to se nechci vymlouvat. Mrzí mě, že jsme dvě tři utkání nezvládli lépe v koncovce. Ale pro nás byla severská liga obrovskou zkušeností. Co se týče basketbalové kvality, můžeme se bavit o tom, že ty týmy jsou na tom finančně mnohem lépe, mají větší evropské zkušenosti, ale někde se začít musí a pro nás to byl v tomto směru výborný rok.

Když jste do Brna přišel, basketbalový klub se dlouhodobě trápil. Co je podle vás to nejdůležitější, co se změnilo?

Hlavně mentalita lidí v klubu. Mám štěstí na majitele, kteří byli trpěliví, vyjádřili mně, kolegům a filozofii důvěru, věřili, že jsme pracovití lidé, kteří mají společný cíl. Zároveň se přeskupil kádr, přivedli jsme kvalitní charakterní české hráče, dozráli odchovanci. Brno je mekkou českého mládežnického basketbalu a je opravdu radost dostávat takto připravené hráče do nejvyšší soutěže. Zároveň jsme udělali chytré kroky v příchodu zahraničních posil. Tohle když se skloubí s trpělivostí a trenér má dost prostoru budovat kádr, jde v českých končinách o málo vídaný jev. Já jsem za to hrozně rád. Oba majitelé, kteří jsou úspěšní v byznysu, vědí, že své firmy taky nevybudovali za rok.

Brno je historicky nejúspěšnějším českým basketbalovým městem. Cítíte kvůli tomu nějaký tlak?

Ne, ale myslím na to velmi často. Basketbal neberu jen jako svoje mužstvo nebo věci, které mám na starosti v klubu, ale i z pohledu, že přijdete na zápas a vidíte v hledišti legendy. Vnímám to jako obrovský závazek i štěstí, že v takovém městě mohu působit. Třeba nedávno jsem po jednom utkání šel k autu, potkal mě nějaký pán zhruba v důchodovém věku a říkal mi: Pane Růžičko, já si pamatuju titul z devadesátého šestého a hrozně rád bych tu atmosféru zažil znovu, aspoň o ten titul hrát. A já si říkal, wow, my těm lidem můžeme přinést něco, co třeba dneska chybí. Nějaká radost, být na něco pyšný, být s něčím ztotožněný. Já bych se s tou historií také rád jednou ztotožnil, ale jsem tu hrozně krátce, moje tříleté působení a dva bronzy z loňského roku jsou minimálním úspěchem. A snažím se k tomu tak i přistupovat.

Návrat brněnských králů?

 

V moderní éře neměl brněnský mužský basketbal právě na růžích ustláno. Slavný BC Brno, který se dvacetkrát stal mistrem Československa (naposledy v roce 1995/1996), byl v roce 2008 kvůli finančním problémům vyloučen z ligy a následně ukončil svoji činnost. Po jeho krachu koupili brněnští podnikatelé Jiří Hos a Radek Konečný klub Kondoři Liberec a licenci na NBL přesunuli do Brna. Tak vznikl Basketball Brno, který ale své účinkování v nejvyšší soutěži kvůli ekonomické situaci přerušil po dvou letech. Mnoho hráčů našlo působiště v Prostějově. Po sezoně 2012/2013 se klub přesunul do Brna, aby navázal na starou tradici a dobré jméno brněnského basketbalu. V roce 2019 zde smlouvu podepsal právě Lubomír Růžička. Již tehdy měl ambice posunout tým hrající kolem 11. místa tabulky ke špičce, ale způsob, jakým se mu to povedlo, budí úctu. A zdá se, že ještě zdaleka neskončil…