Nad čestným hrobem v Ivančicích včera účastníci slavnostního uložení ostatků generálmajora české armády Miloše Knorra připíjeli šampaňským. Bylo to přání samotného hrdiny bojů proti nacistům i komunistům. Deset let po smrti se jeho ostatky vrátily do Ivančic; obce, kde po svém útěku do Vídně v roce 1948 zanechal svou rodinu. Stalo se to v den jeho stých narozenin.
„Kdyby tady byl dnes s námi, určitě by si rád připil na svobodu a krásy života. Je to velký symbolický den. Knorrovy ostatky se vrátily do obce, kterou vždy považoval za svůj domov a kde zanechal po svém útěku rodiče, kteří tady za něj trpěli. Maminka zemřela po válce na následky věznění v koncentračním táboře, tatínek byl až do smrti vydíraný Státní bezpečností. 10 let po smrti se mu splnilo, aby se k nim vrátil,“ připomněl historik a rodinný přítel Pavel Paleček z Vojenského historického ústavu v Praze.
Miloš Knorr se narodil 20. září roku 1918 ve slezské části Ostravy. Krátce po skončení 1. světové války se ale jeho rodiče přestěhovali na jih Moravy do Ivančic, kde jeho otec působil jako ředitel školy. V Ivančicích Knorr vychodil základní školu, gymnázium absolvoval v Brně na Slovanském náměstí, později nastoupil k brněnským dragounům – tehdejší elitě armády. V roce 1937 začala studovat Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Patřil k nejlepším studentům, o rok později byl ale vyloučen. V době podpisu mnichovské dohody byl důstojníkem Jezdeckého útvaru v Brně.
Vylodění v Normandii se podle všeho účastnili jen čtyři českoslovenští vojáci. Aby mohl být Miloš Knorr mezi nimi, stal se formálně pobočníkem krále Jiřího VI. Jeho pluk se zúčastnil druhé invazivní vlny. Kvůli špatnému počasí a rozbouřenému moři však musela loď vyčkávat pět dní na moři, než se mohla pokusit o přistání. Jakmile vytáhla kotvy, nastal výbuch, plavidlo se rozlomilo a z téměř 600 mužů 180 zahynulo a dalších 150 bylo zraněno.
Po válce dokončil studium v Hranicích a začal působit jako profesor všeobecné taktiky. Po únoru v roce 1948 ale jako voják západní armády ucítil téměř okamžitě represi nové moci. Krátce působil jako velitel tankového praporu ve Štemberku, brzy ale vycítil, že situace je neúnosná a začal plánovat útěk do Vídně. Ten se mu podařil jen díky pomoci tehdejšího velitele Státní bezpečnosti ve Znojmě, kterému měl Knorr příležitost v roce 1990 poděkovat za záchranu života.
Ve Vídni pracoval pro americkou vojenskou rozvědku, vyslýchal české uprchlíky v Rakousku a Německu a řídil vysílání agentů – chodců, kteří měli doma zjišťovat informace zpravodajského charakteru. Na toto období nevzpomínal rád, protože velké procento těchto lidí bylo chyceno a oběšeno. „Nejvíce si považoval toho, jak ve Vídni pomáhal uprchlíkům. Pomohl získat svobodu stovkám, spíše však tisícům lidí a ulehčil jim začátky života v exilu,“ popisoval ve svém článku pro revue Paměť a dějiny v roce 2008 historik Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů ČR.
V roce 1995 byl prezidentem Václavem Havlem povýšen na generálmajora. Mimo jiné se zasloužil například o to, že krajanské organizace v New Yorku darovaly českému státu za jeden dolar památkově chráněnou Českou národní budovu na Manhattanu, kde nyní sídlí konzulát a České centrum v New Yorku.
V New Yorku Miloš Knorr zemřel 1. července 2008. Jeho posledním přáním bylo, aby nikdy neměl pohřeb, ale aby se lidé setkali a připili si na jeho počest. A aby jeho ostatky spočinuly v Ivančicích v hrobě rodičů. To se mu včera splnilo. Jako součást vojenských poct nad městem přeletěl i bitevní vrtulník Mi-24 z vojenské základny v Náměšti nad Oslavou.
