Jména Kapoun a Rotrekl patří do panteonu moravské poezie

Svět přichází o básníky i v červnu – letos si tak připomeneme dva tvůrce, jejichž pozemská pouť právě v tomto čase skončila, ale jejich poetické duše splynuly s duší Brna a Moravy a trvale ji posílily a obohatily. Před 60 lety, 10. června 1963, zemřel básník Karel Kapoun a 9. června to bude deset let, co odešel básník Zdeněk Rotrekl.

„Říká se, že básníci tvoří. Já si to píšu jenom na papírek.“ Takto prozaicky a skromně se o své tvorbě vyjadřoval básník, učitel a rozhlasový redaktor Karel Kapoun. Milan Kundera o něm psal jako o básníku všeobjímající něhy, v jehož básních ožívají všední a šedé věci života. A ze stejného důvodu si ho jistě vážil i další básník „všeobjímající něhy“ Jan Skácel.

Karel Kapoun se narodil 31. října 1902 v Dubňanech u Hodonína a na Slovácku pak po studiu působil jako učitel nejdříve na základních školách a po zvýšení kvalifikace na měšťanské škole v Moravské Nové Vsi. Po válce přijal místo redaktora literárního oddělení brněnského rozhlasu, odkud musel později kvůli dlouhodobé nemoci odejít do předčasného důchodu. Zemřel 10. června 1963.

Svou první básnickou sbírku Albatros publikoval v roce 1930 pod pseudonymem S. Kan a až do své smrti vydal ještě asi 20 sbírek. Spolupracoval také s nejrůznějšími periodiky, mimo jiné s Lidovými novinami, Rovností, Kritickým měsíčníkem, Hostem do domu a mnohými dalšími. Psal rozhlasové hry, věnoval se tvorbě pro děti a některé jeho básně byly zhudebněny jako skladby pro sborový zpěv.

Dnes již pozapomenutého básníka nám mohou přiblížit dva výbory z jeho díla: první pod názvem Nedomilováno uspořádal v roce 1963 Jan Skácel. Druhý v roce 1974 připravil k vydání básník Miroslav Florian a pojmenoval ho podle klíčové Kapounovy sbírky z roku 1956 Velké objetí.

Mistr slova, činu, umění a kultury

Také Zdeněk Rotrekl měl ke svému životu a dílu nesentimentální a pokorný vztah. Slyšíme to i ve verších jeho hluboce spirituální Brněnské litanie: …oroduj za nás náměstí Svobody, které nikdo nevymaže z rodných map našeho srdce//orodujte za nás srdce, která netlučete jenom ze zvyku...

Rodné Brno mu z mapy jeho srdce opravdu nikdo nevymazal. Po válce jako mladý katolický básník začal studovat na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, spřátelil se s Janem Zahradníčkem a spolupracoval s ním při vydávání časopisu Akord. Komunistický převrat pro něj znamenal vyloučení ze studia, zákaz publikovat a nakonec v roce 1949 vykonstruovaný proces proti studentům a studentským funkcionářům, kteří nepřitakali komunistické ideologii. Původní trest smrti mu byl změněn na doživotní žalář – na Borech, v Leopoldově a v uranových dolech Bytíz na Příbramsku pak pobýval a pracoval s další nepohodlnou elitou národa.

Když byl v roce 1962 propuštěn na podmínku, pracoval v Brně jako pomocný dělník – osvětlovač výkopů. V roce 1968 se dočkal plné občanské rehabilitace a odpromoval na brněnské filozofické fakultě. Následující rok odešel do invalidního důchodu a za normalizace se podílel na činnosti disidentů a publikoval v samizdatu. Po listopadu 1989 pomohl obnovit vydávání Akordu, spolupracoval s redakcemi novin a kulturních časopisů i s brněnským rozhlasem a televizí a spoluvytvářel kulturní tvář Brna, kde také 9. června 2013 zemřel.

Karel Kapoun (1902–1963) je mj. autorem básní a próz pro děti, které vyšly ve svazku Co mně vyprávěly.

Zdeněk Rotrekl (1920–2013), čestný občan města Brna (na snímku z udílení této pocty v roce 1994 třetí zleva), vydal soubor svého básnického díla pod názvem Nezděné město. V knize „Skrytá tvář české literatury nejenom krásné“ slovníkově zpracoval život a dílo především katolických autorů.