Moderní brněnskou architekturu 20. století si nelze představit bez podílu Jiřího Krohy. Spolu s Ernstem Wiesnerem, Jindřichem Kumpoštem, Otto Eislerem, Bohuslavem Fuchsem a několika dalšími patřil k silné sestavě brněnských architektů narozených v posledním desetiletí 19. století.
{foto:Milos Strnad}
Široké rozpětí jeho tvorby představuje do 19. srpna Muzeum města Brna ve druhém poschodí západního křídla Špilberku na výstavě nazvané „Jiří Kroha (1893-1974) - architekt, malíř, designér, teoretik - v proměnách umění 20. století". Kroha byl však i scénický výtvarník, sochař a pedagog - působil jako profesor, děkan a rektor Vysoké školy technické v Brně. Byl jedním z nejvýraznějších představitelů meziválečné umělecké avantgardy, prošel cestu od kubismu a kubofuturismu ke konstruktivismu a funkcionalismu. Později byl věrným zastáncem sovětského pojetí socialistického realismu v architektuře, založeného na pomýlené víře, že moderní architektura se může vyvíjet jen v socialistické společnosti.Už jako student architektury na pražském Českém vysokém učení technickém v desátých letech 20. století Kroha pochopil, že kubismus a futurismus vyjadřují novou formou poměr člověka k trojrozměrnému prostoru. Nový názor na prostor vyjádřil nejprve ve svých kubofuturistických obrazech, později - v důsledku zrání vlastního sociálního cítění - také v práci pro tzv. Socialistickou scénu v Praze, pro niž ve spolupráci s dramatikem Arnoštem Dvořákem vytvořil pozoruhodné scénické realizace (např. Dvořákova a Klímova Matěje Poctivého či Dvořákových Husitů a Nové Oresteie). V letech 1923-1927 se už věnoval převážně architektuře: v Mladé Boleslavi vytvořil komplex staveb a významný projekt Výstavy severních Čech. Ve stavbách usiloval o narušení statičnosti a uzavřenosti architektonického bloku jeho sešikmováním, vzdouváním a prolamováním.
Koncem roku 1926 ho prezident Masaryk jmenoval mimořádným profesorem na brněnské technice. Kroha se podílel na realizaci Výstavy soudobé kultury v Československu roku 1928 a vytvořil i projekt rodinného domu ve vzorové kolonii moderního bydlení Nový dům v Žabovřeskách. Po návštěvě Sovětského svazu roku 1930 se stal zaníceným propagátorem modelu sovětského bydlení. V souladu s naší tehdejší levicově zaměřenou avantgardou se začal zajímat o sociální a sociologickou problematiku bydlení, zejména o problém nejmenšího bytu. Se studenty vypracoval počátkem 30. let obsáhlý cyklus koláží Sociologický fragment bydlení, který si získal mezinárodní uznání a podle dr. Macharáčkové je dodnes žádán na výstavy po celém světě. V Brně si projektoval „na míru" i vlastní rodinný dům (vznikl souběžně s Miesovou vilou Tugendhat v letech 1928-1930) v Masarykově čtvrti na Sedlákově 45 a nedalekou Patočkovu vilu na Kaplanově 11 (v letech 1935-1936). Za okupace byl rok vězněn v Dachau a Buchenwaldu, po návratu se až do osvobození věnoval opět malbě, tvořivě vycházející z podnětů kubismu a surrealismu. (Pozoruhodné olejomalby tvoří jeden z vrcholů výstavy.)
{foto:Milos Strnad}
Krohova poválečná tvorba je dnes posuzována s rozpaky. Jeho nadšené zapojení do budování socialistické společnosti, odklon od avantgardy a ztotožnění se s novým stylem socialistického realismu vedly k jeho jmenování národním umělcem a ke zřízení jeho Ateliéru národního umělce, odkud vyšly projekty nového socialistického městečka Nová Dubnica, několika kulturních domů, ostravského sídliště i I. československé spartakiády v roce 1955. Poslední projekt už byl ale kritizován za přílišný konzervativismus - a roku 1956 byl Krohův ateliér zrušen. Kroha tehdy otevřeně vystupoval proti stavební typizaci a panelové výstavbě a věnoval se i urbanismu; v tom dnešní doba nachází pozitivní momenty. V 60. letech se Kroha zaměřil na zpracování svého meziválečného díla a sovětské konstruktivistické architektury. Výsledkem byly katalogy, Krohova monografie, výstava k jeho osmdesátinám roku 1973 v brněnském Domě umění a vydání publikace Sovětská architektonická avantgarda (s Jiřím Hrůzou).
Z rozsáhlé Krohovy pozůstalosti, uložené v Muzeu města Brna, a z dalších exponátů vypůjčených od architektovy rodiny a z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze devítičlenný kolektiv autorů v čele s Marcelou Macharáčkovou sestavil soubornou výstavu a zároveň zpracoval rozsáhlou stejnojmennou publikaci v české a anglické verzi. Monografie i výstava, jež vychází z koncepce knihy, jsou součástí projektu Muzea města Brna, který byl podle slov ředitele muzea Pavla Cipriana podpořen Evropskou komisí z programu Culture 2000 a má přispět ke zhodnocení rozporuplné osobnosti Jiřího Krohy. Podíl historiků umění z Rakouska, Švýcarska a USA na celém projektu pomůže představit Krohovu tvorbu i v zahraničí.
Současná výstava na Špilberku spolu s publikací jsou velkorysým a úspěšným pokusem o splacení dluhu tomuto „enfant terrible české architektury 20. století" (Antonín Matějíček), který spí svůj věčný sen v centrálním kruhu brněnského Slavína na Ústředním hřbitově.
Michal Žák
