Klub mladých diváků Brno (KMDB) funguje už pátým rokem při HaDivadle a věnuje se žákům a studentům, kteří mají aktivní zájem o kulturu. Sdružuje nejrůznější brněnské divadelní scény a podporuje lásku k divadlu ve všech jeho podobách a tvarech. Členové klubu se setkávají nejen v hledišti, ale také na dalších akcích přibližujících svět za oponou i před ní. Jak přesně organizace funguje, nastíní její vedoucí a divadelní lektorka Tereza Chvátalová.
Představila byste čtenářům Klub mladých diváků v kostce?
Brněnský klub se částečně inspiroval úspěšným pražským klubem, který funguje už od 60. let. V úplném základu je to hlavně projekt pro mladé lidi, kteří mají rádi jakýkoli druh divadla a chtějí do něj jít za dostupnou cenu. V našem pojetí jsme i kulturním rozcestníkem, doporučujeme, nabízíme, ponoukáme. Spoléháme se ale hodně na samostatnost členů – každý si může vybrat, co jej z nabídky zapojených divadel zajímá, kolikrát to uvidí, a sám si také lístky vyřizuje. Neurčujeme, na co mají mladí diváci jít, protože oni to buď už sami vědí, nebo si to postupně objeví.
Z nabídky kterých divadel si členové vybírají?
Spolupracujeme s většinou brněnských divadel a zapojena jsou i mimobrněnská. Máme tam Prahu, Olomouc, Jihlavu a Uherské Hradiště. Zapojit se je možné po celý rok. Pokud jde o to, pro koho je klub určen, zpočátku jsme se zaměřovali hlavně na středoškoláky a stále na ně nejvíce cílíme. Vyspělost diváka ale nemůžeme určovat my a i postupem času s přidáváním dalších divadel jsme se více otevřeli. Teď se dá říct, že se zapsat mohou všichni, kdo chodí do školy jakéhokoli stupně. Nově můžou do klubu vstoupit i pedagogové.
Chápu to dobře, že zlevněné vstupné se dá uplatnit jen na určitá představení? Jak výběr vzniká?
Jednotlivé divadelní scény si samy každou sezonu a i v průběhu ní určují, co by rády mladým divákům nabídly. Tedy ano, od nich přichází určitý výběr. V klubové radě pak nad tím držíme kontrolní ruku a snažíme se mít nominované inscenace nakoukané, aby například odpovídalo věkové doporučení. Zároveň ale nějaká divadla nabízí za klubovou cenu celý repertoár. Takto je tomu třeba u mimobrněnských scén a z místních třeba u Divadla Radost. Vstupenka pro členy klubu by se měla vždy vejít do 100 korun, což je ještě výhodnější než běžná studentská sleva. Snažíme se tak dělat kulturu dostupnější.
Pořádáte doprovodné akce? Snažíte se členům přiblížit divadlo a vznik představení?
Doprovodných programů máme několik druhů, jsou zdarma a účastnit se jich můžou nejen členové. Samostatnost a individuálnější návštěvy divadel tak vyvažujeme těmito akcemi, které jsou o setkávání, tvoří komunitu. Silnou stránkou jsou naše sociální sítě, kde sbíráme reakce v online světě. Mezi hlavní offline aktivity patří takzvané KMDB čtvrtky, kde se setkáte se třemi typy programů. Svět divadla jsou vzdělávací přednášky mladých divadelníků na různá témata z dějin divadla. Další jsou Prohlídky za divadlem; vydáváme se do míst, kterými divadlo v různých formách prochází. Objevujeme přímo zákulisí jednotlivých scén. A ten třetí – Kdo dělá divadlo – je série setkání s divadelními profesionály. Nejen s herci, ale se všemi, kdo divadlo tvoří. Nahlížíme jak do procesu vzniku inscenace, tak obecně i do celého chodu divadla. Dále jsou oblíbené divadelní brunche, což je posezení u snídaně, které putuje po zapojených divadlech. A chceme začít i s KMDB drinkem večer, kdy bychom zase diskutovali přímo o vybrané inscenaci po zhlédnutí představení s tematickým nápojem v ruce.
V čem vidíte jedinečnost divadla?
Divadlo je prostě syntéza a živost! Můžou se v něm promítnout všechny další umělecké druhy. Do jedné hry se třeba poskládá výtvarno, audiovizuální prvky, literatura, pohyb a vše v jednu chvíli ožije. Pokaždé když jdeme na představení, je to jedinečné – v konkrétní chvíli jsme součástí křehkého světa mezi herci a diváky, který se takto už nikdy nebude opakovat. A to jinde nenajdete.
Kolik máte členů? Rozrůstá se klub?
Řekla bych, že se pozvolna rozrůstáme. Během minulé sezony jsme se dostali asi na pět set členů. Vypadá to – a doufám v to –, že letos toto číslo překonáme. Pomáhá tomu stálé rozšiřování nabídky. A taky že se můžou zapojit i pedagogové. Což je pro nás důležité, učitelé mají možnost vidět a vybrat představení, které pak dále doporučují studentům. Myslím, že snad každý má za sebou nějakou ne úplně povedenou zkušenost se školním divadlem. I takto tomu chceme trošku předejít a získat si diváky, kteří budou chodit na představení rádi.
Mají mladí lidé rádi divadlo? Chodí do něj?
Na to je příliš těžké odpovědět. Jak v této oblasti pracuji, nabývám dojmu, že ano. Nevím ale, do jaké míry se pohybuji ve své bublině těch nadšených. Jako divadelní lektorka se setkávám se školami a se studenty velmi často. A nejvíce slyším, že mladí lidé nechodí do divadla proto, že jako děti nebo i někdy ve škole měli špatný zážitek, který je odradil. Myslím, že ještě máme co dohánět v rámci divadla přímo pro mladé publikum. Dětem a dospělým se věnujeme velmi dobře, ale teenage nebo young adult kategorie – tady má české divadlo ještě určitě prostor. Jako nejdůležitější vnímám hlavně mladé diváctvo nepodceňovat.
Divadlo pro mladé
Cílí česká divadla na mladé diváky? Kromě scén určených přímo pro děti a mládež – v Brně je to nejvíce Divadlo Polárka a Divadlo Radost – vznikají už také projekty a prostory primárně cílící na nastupující generace. V Praze se aktuálně rozjíždí ARCHA+, která se bude věnovat přímo mladému publiku.
Doba se posouvá a podle Terezy Chvátalové je potřeba to reflektovat i v divadle, a to nejen tematicky. Týká se to například technologií. Otázka je, jestli je třeba např. studenty nutit vypínat telefony – nebo je nějak zajímavě využít pro inscenaci, když jsou tak významnou součástí našich životů.
Proměnu témat i divadelních postupů a prostředků můžeme sledovat na přehlídkách amatérského divadla nebo v dramatických kroužcích, kde se mladí nebojí témat, forem, diskuse. Což se děje i díky autorským inscenacím.
