Po Praze a Českém Krumlově doputovala do Brna výstava „Tajemná Indonésie – Tamtamy času“. Unikátní projekt o nejvýchodnější části indonéského souostroví – západní polovině ostrova Nová Guinea – vznikl spojením materiálů získaných v průběhu zhruba čtyřiceti let legendami českého cestování Jiřím Hanzelkou, Miroslavem Zikmundem a Miloslavem Stinglem a představitelem nejmladší cestovatelské generace Rudolfem Švaříčkem z Brna. Výstava je k vidění v přízemí Paláce šlechtičen, tedy v jednom z výstavních prostorů Moravského zemského muzea, z jehož fondů byla doplněna.
Indonésie je nejrozsáhlejší souostroví na světě. Tvoří je sedmnáct tisíc ostrovů a ostrůvků na rozhraní Tichého a Indického oceánu mezi Asií a Austrálií. Nová Guinea je po Grónsku největší ostrov světa. Bůh ji prý stvořil až poslední den ve velkém spěchu, takže vznikla pestrá směsice hor, údolí, jezer a bažin s tropickou vegetací a těžko snesitelným podnebím. Na tomto ostrově žije na 270 etnik mluvících sedmi sty jazyky (jako společný jazyk se prosazuje malajština) a vyznávajících nevídané množství náboženství: od animismu a většinového islámu přes budhismus, hinduismus, taoismus atd. až po křesťanství. Mnohé z četných kmenů lovců lebek, zvláště v dosud neprozkoumaných oblastech ostrova, dosud praktikují kanibalismus, neznají kolo ani kovy a kromě ozdob hlavy, obličeje a krku chodí téměř nazí – muži jen s dlouhými pouzdry na penisu a ženy s krátkými bederními sukýnkami. V největší neporušené džungli na světě roste na deset tisíc druhů rostlin, žije tu vůbec největší množství ptačích druhů (je jich 860), 500 druhů motýlů a nejvíce druhů zvířat; ze 175 savců se většina jinde nevyskytuje.
Toto obrovsky různorodé bohatství nám umožňuje poznat výstava „Tajemná Indonésie – Tamtamy času“. Původní materiály svých starších cestovatelských kolegů obohatil nejrozsáhleji a nejaktuálněji Rudolf Švaříček. Jedinečné etnografické předměty, jako totemy, masky, štíty, zbraně, nástroje a různá zdobení, jsou doprovozeny iluzívní podobou indonéské džungle s vodopádem, říčkou a jezírkem, tropickými chodníky, domorodými chýšemi (i s replikou vyuzené lidské mumie) a hlavně s tropickou vegetací, zejména banánovníky a orchidejemi, se zvířaty, papoušky, rajkami, brouky, motýly. Osou expozice je množství velkoformátových fotografií zachycujících život domorodců i přírodní scenérie včetně záběrů z nejvyšších vrcholů s ledovcem.
Toto vzrušující putování za tajuplnou exotikou Nové Guineje a tvořivou přírodností tamních obyvatel nám umožnila už společná kniha všech čtyř cestovatelů, vydaná pod mnohem přesnějším názvem „Tamtamy času – Nová Guinea“. Jsou v ní vůbec poprvé publikovány poznatky z cest na Západní Irian, kam jejich autoři Hanzelka a Zikmund dorazili v roce 1962 právě v době, kdy tato část Nové Guineje přecházela z rukou Nizozemců pod správu Indonésie; pro svou tehdejší politickou neúnosnost zůstaly zápisy čtyřicet let v rukopise. Miloslav Stingl v této knize očima etnologa a historika umění analyzuje a srovnává poznatky o životě, víře v duchy, sexu i artefaktech novoguinejských lovců lebek. A Rudolf Švaříček vše doplňuje líčením svých dobrodružných cest do hlubokých džunglí i na nejvyšší ledovcové vrcholy a výmluvnými fotografiemi.
Kniha je dílem trvalé hodnoty – ale není nad to, „ohmatat si“ skutečnou podobu všech věcí svými smysly na výstavě v Paláci šlechtičen na Kobližné 1. Můžete ji zhlédnout až do 29. srpna 2004.
(mž)
