2003. 11. 27. • Brno se představuje (nejen) turistům

Autor L. Plch chtěl podle vlastních slov dát turistům do rukou „knížečku, do níž by nahlíželi“ při procházkách Brnem. Připravil pro ně jedenáct tras, po nichž je vede málem krok za korkem, a předsadil jim i procházku dvanáctou, tentokrát po historii města. Na šestnácti stranách tu představuje „vybrané zajímavosti z historie města“ – od úsvitu jeho dějin přes rozkvět za lucemburských markrabat a úpadek v 15. století až po další rozvoj za renesance, baroka (se zdůrazněním úspěšné obrany proti Švédům), na počátku průmyslové revoluce i v období architektonické avantgardy. Nezapomíná pro někoho nezáživnou historii okořenit různými kuriozitami, náhledy cizinců na město i „slunnou mentalitu“ Brňanů a svědectvím kronik, např. o brněnských ženách.

Nejdelší z procházek vede samozřejmě historickým jádrem města Brna, prezentovaného jako „doklad společného evropského dědictví“. V množství zajímavostí o jednotlivých objektech se však objeví sem tam i dezinformace vyplývající z faktu, že autor psal text už před delší dobou (např. Reduta „stále ještě čeká“ na zahájení rekonstrukce, v Malém Špalíčku „jsou z větší části umístěny úřadovny městské správy“, park v Denisových sadech je v úpadku, Dům pánů z Kunštátu „se konečně začal opravovat“ atp.), ačkoli např. zmínka o tom, že v paláci Alfa „nově sídlí“ HaDivadlo, svědčí zase o aktuálním přístupu.

Druhá dlouhá procházka návštěvníka vede „obloukem od gotiky k funkcionalismu“, tedy přes tzv. okružní třídu (která se ovšem „Ringstrasse“ tak jako ve Vídni nikdy nejmenovala, ani „za starého Rakouska“, jak je napsáno na str. 40), Špilberk, starobrněnský klášter a kostel až k výstavišti a Riviéře (která už ovšem nechátrá a nepustne). Brněnské architektonické avantgardě je speciálně věnována jak třetí procházka z Pisárek Masarykovou čtvrtí přes Kraví horu do Žabovřesek, tak i větší část čtvrté, nazvané Z Lužánek k vile Tugendhat. Další procházky jsou situovány do Králova Pole (kartuziánský klášter a Jaruškův dům), Zábrdovic (premonstrátský klášter), Tuřan (poutní kostel), v mnoha směrech objevně do Kamenné kolonie či na Brněnskou přehradu, o níž už bohužel neplatí, že poskytuje „ideální možnost koupání a vodních sportů“; a na hrad Veveří zbylo pouhých sedm řádků. Zbývající dvě procházky se věnují Zderadovu sloupu a také oblasti Tivoli, botanické zahrady a Janáčkova památníku. V závěru jsou přiloženy i základní informace o ubytování, restauracích, divadlech a galeriích.

V publikaci L. Plch zúročil své bohaté zkušenosti a poznatky o Brně. Vytvořil tak zajímavou příručku nejen pro návštěvníky města, ale i pro ty roduvěrné Brňany, kteří mají chuť své město znovu „objevit“.

(mž)