Výstava „Český granát, carbunkulus, granatus, zrnakoč – sedmnáct století českého granátu“, představující na 500 exponátů zdobených českým granátem, a tedy největší sbírku na světě, byla zahájena v Pražákově paláci.
Soubor zahrnuje nejen šperkařskou produkci v průřezu několika staletí, ale jsou sem zařazeny i další předměty zdobené tímto drahým kamenem, např. skleněné poháry, medaile, liturgické předměty (kalichy, monstrance), výšivky a další. Nejstarším exponátem výstavy, datovaným do 2. poloviny 5. století, je soubor předmětů z pohřební výbavy germánského velmože z hrobu nalezeného v Cézavách u Blučiny. Je známo, že granáty (odborně nazývané pyropy) sbírali už Keltové z říčních náplavů. České granáty v období stěhování národů pronikaly obchodními stezkami do celé Evropy, a dokonce až na Kavkaz i do Persie. Největší naleziště těchto drahých kamenů jsou v Českém středohoří, sem posílal hledače drahokamů už císař Karel IV.
„Český granát je stejně kvalitní jako diamant: je nespalitelný, barevně stálý, jiskřivý, zpracovatelný za tepla do emailu, skla, keramiky či kovu,“ shrnula autorka výstavy dr. Dana Stehlíková. „Při koncipování výstavy jsme sledovali dvě roviny. Jednak najít umělecké vrcholy ve zpracování granátů v každém období, a dále najít pro každé období něco typického – jako jsou například až nevkusné rámečky, kýčovité šperky nebo i dívčí šperky z granátů navlečených na prádlové gumě,“ vysvětlila dr. Stehlíková.
Expozice obsahuje vzácný soubor šperků Ulriky von Levetzow, o nichž se traduje, že jí je věnoval básník J. W. Goethe jako milostný dar. Poslední místnost zahrnuje granátové šperky z 20. a ze začátku 21. století – nechybí zde produkce art deco 20. a 30. let Turnovské školy. Výstava je otevřena do 19. října.
(km)
Trojice tzv. pektorálních křížků, Čechy, 1830-1910. Společně s medailony patřily granátové křížky v Čechách k nejoblíbenějším granátovým šperkům druhé poloviny 18. století a celého 19. století.
Hřeben s čelenkou, Čechy, po roce 1875. K bohatému účesu této doby patřil vysoký několikazubý hřeben ze želvoviny, pomocí pantů spojený s granátovou čelenkou v historickém stylu novorenesance. Hřeben sloužil k vyztužení účesu.
Barokní pohár z broušeného a řezaného skla s granáty z let 1720-1730 je prvním známým příkladem zatavení granátů do skla a tedy prvním důkazem, že granát odolá žáru žhavé skloviny.
Souprava zlatých šperků z pozůstalosti Ulriky von Levetzow (+ 1899), Čechy, 1806-1824. Soupravu se 448 granáty nedaroval Ulrice J. W. Goethe. V závěti je označena jako dědictví po matce.
